Karel Barták: Vlády Maďarska a Polska postavily EU, a zejména Německo, před politické dilema
Evropský parlament schválil v předvánočním týdnu sedmiletý rozpočet EU a fond obnovy, dohromady v hodnotě 1,82 bilionu eur.
Schválil také související nařízení, kterým se zavádí podmíněnost čerpání evropských peněz dodržováním vlády práva. Posvětil tak předchozí politické rozhodnutí Evropské rady.
Čtěte také
Formálně bude tedy možné od nového roku kdykoli spustit sankční mechanismus proti Maďarsku nebo Polsku, protože politické usnesení o možnosti odkladu do rozhodnutí Evropského soudního dvora není součástí nové legislativy. V praxi to ale nepůjde, a pokud ano, tak jen teoreticky.
Vlády Maďarska a Polska způsobily letos v Evropské unii hluboký rozkol, nebezpečný pro její soudržnost a akceschopnost. Je to zajisté důsledek pokračujícího sklouzávání vládní politiky v obou zemích k nedemokratickým praktikám, ale také dlouhodobé tolerance tohoto trendu ze strany zbytku EU, a zejména Německa – nejen jako nejsilnějšího a nejvlivnějšího členského státu, ale také nejdůležitějšího hospodářského a obchodního partnera obou zemí.
Rozpoznat včas autoritářské tendence
Čtěte také
Po předchozích bezzubých pokusech zjednat nápravu, ze kterých si vládci v Budapešti a Varšavě pramálo dělali, navrhla Evropská komise podmínit dodržováním pravidel právního státu příjmy z evropské pokladnice. Tady už šlo do tuhého a Maďarsko a Polsko pohrozily vetem, pokusily se tedy vydírat všechny ostatní. Výsledkem byl klasický kompromis, který sankční mechanismus sice zavádí, jeho použití ale ztěžuje a oddaluje.
EU tedy vůči oběma kverulantským zemím přitvrdila, ale zase ne tak moc. Bruselská plichta umožnila premiérům Viktoru Orbánovi a Mateuszi Morawieckému po návratu domů oslavovat vítězství, nafouknuté věrnými a zmanipulovanými sdělovacími prostředky. Ve skutečnosti nebyl k oslavám žádný důvod. Epizoda jen urychlila izolaci obou režimů.
Morawiecki, jeho šéf a mentor Jaroslaw Kaczynski, ale zejména maďarský Viktor Orbán jsou dnes v Evropě špatně snášenými politiky. Míra tolerance se snižuje. I v Česku se na jejich stranu z ústavních činitelů postavil pouze prezident Miloš Zeman.
Čtěte také
Navzdory pragmatickému a zřejmě dočasnému spojenectví je realita v obou zemích dost odlišná. Polská vládní strana Právo a spravedlnost se opírá o tradiční konzervativní hodnoty spojované s katolickou církví. Její popularita ve společnosti klesá a udržení u moci je nejisté.
Orbán naopak nemá žádnou ideologii, i když se také rád ohání křesťanstvím. Jeho přechod k „neliberální demokracii“ doprovází zejména ovládnutí médií a klíčových sfér společenského života, vypjatý nacionalismus a obludné obohacování jeho rodiny a přátel, mimo jiné z evropských peněz.
Současná okleštěná demokracie v Polsku, a zejména v Maďarsku je tedy dílem tamních vládců, ale také důsledkem neschopnosti Evropské unie, a zejména Německa, včas rozpoznat autoritářské tendence a pokusit se jim účinně čelit. Naopak – Evropská lidová strana, ve které hrají přim němečtí křesťanští demokraté, stále ještě nevyloučila maďarský Fidesz ze svých řad. Západní politikové neočekávali, že Orbán zajde na cestě ke své „neliberální demokracii“ až tak daleko, ale dnes už to vědí.
Váhání se vysvětluje historickou zátěží i zájmy německého byznysu, který v obou zemích hodně investoval a nepřeje si nějaké zhoršování vztahů. Tento argument se ale dá také otočit – právě proto, že má Německo v Polsku a v Maďarsku (zajisté jako v Česku) značný ekonomický vliv, mělo by také být nejlépe schopno účinně nabádat místní vladaře ke korekci nedemokratických tendencí. Zatím se tak neděje.
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
