Julie Hrstková: Regulace drog neznamená volný prodej
Předsedové stran koalice sedí spolu uvolněně a každý má v ruce sklenici vína. Šéf opoziční strany kontruje a drží v ruce půllitr piva. Předvolební plakáty propagující pití alkoholu nejsou žádnou výjimkou bez ohledu na zaměření politické strany.
Nikomu to nevadí – Česká republika patří mezi země s nejvyšší průměrnou spotřebou alkoholu na obyvatele a každý ví, že jedna sklenice nikoho nezabije. Podle loňské první a zřejmě i poslední vládní zprávy o alkoholu ona neškodná sklenice stojí každý rok za smrtí šesti až sedmi tisíc osob, což představuje šest procent celkové úmrtnosti v ČR.
Čtěte také
Toto všechno nutně vyvstane na paměti ve chvíli, kdy si člověk poslechne rozhořčení šéfa lidovců Mariana Jurečky nad národním protidrogovým koordinátorem Jindřichem Vobořilem, který pozitivně na přímou otázku v rozhovoru serveru iDNES.cz odpovídal i na dotaz, zda by regulovaný trh mohl fungovat třeba i u kokainu. Podle Jurečky by měl skončit, v záplavě rozhořčených slov nechyběly ani výlevy o tom, že nejsme Mexiko.
Mimochodem, právě Mexiko je na tom z hlediska podílu úmrtnosti na požívání drog podobně jako Česko, například Slovensko je na tom dvakrát lépe. Svůj díl pobouření neváhal národu sdělit ani šéf hnutí ANO Andrej Babiš, který neopomněl připomenout pětikoalici kokainové excesy některých jejích členů a rovněž požaduje odvolání Vobořila.
Zákaz, který nikdo nedodržuje
Mimochodem Jurečka byl jedním z oné rozšafné party politických lídrů se sklenicí v ruce a Babiš se zase s oblibou nechá fotit s pivem a následně pisoárem na různých hudebních festivalech.
Čtěte také
Přístup politiků k drogové problematice trochu připomíná přístup viktoriánských konzervativních kruhů k sexu. Stejně jako tehdy kvetly nevěstince po celé Británii, je dnes koupě jakýchkoliv drog v České republice jednodušší než třeba nákup plavek v zimě. Přičemž řada drog je volně dostupná pod názvem dekorační předmět.
A zatímco tehdy v rámci propagace morálky a počestnosti po příchodu z bordelu zakrývali nohy židlí, dnes v rámci boje za konzervativní tradici lpí na nulové spotřební dani na tiché víno.
Nikdo netvrdí, že by měl člověk přijít do hypermarketu a volně vybírat mezi kokainem a heroinem, nejlépe v nějaké slevové akci. Jakkoliv nám to připadá přitažené za vlasy, nákup alkoholu včetně toho tvrdého klidně přesně takto proběhnout může.
Čtěte také
Přitom už v roce 2010 představila skupina vědců včetně Britského nezávislého vědeckého výboru pro drogy a odborného poradce Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost novou škálu drogové újmy, která hodnotí škody na samotných uživatelích i na širší společnosti. Alkohol je podle této stupnice celkově nejškodlivější a téměř třikrát škodlivější než kokain nebo tabák.
Vláda Petra Fialy si v programovém prohlášení předsevzala, že bude regulovat prodej návykových látek s ohledem na jejich škodlivost. Problém tohoto bohulibého záměru ovšem je, že mají jednotliví ministři různý pohled na škodlivost. Jednoduše řečeno, tam kde jeden vidí, že by se měla omezit dostupnost alkoholu aspoň cenou, druhý vykládá o zachování tradice.
Ano, ideální by bylo, kdyby společnost žádné látky ovlivňující psychiku nepotřebovala. Pak bychom nepotřebovali ani protidrogového koordinátora. Ideální společnost ale neexistuje. Pro začátek by stačilo, kdyby část vlády aspoň pochopila, že alkohol opravdu škodí zdraví. Třeba by pak po vystřízlivění pochopila, proč je regulovaná výroba i prodej včetně zdanění lepší než zákaz, který nikdo nedodržuje.
Autorka je komentátorka Hospodářských novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
