Josef Jindrák odhaluje v předrevolučním High Five skrytý půvab hrabání v deskách

To se dozvíte v dalším díle rubriky High Five, kde se vypravíme do bazarů s vinyly a myšlenkového undergroundu předrevolučního Československa.

The Beatles – The Beatles (White Album)
Je hrozně těžký takhle odpovědět. Mám pocit, že mě ovlivnily stovky desek. Jestli mám vybírat těch pět, který jsou nejvíc zásadní, musím se ponořit do kořenů, když jsem byl hodně mladej. Mě opožděně zasáhla beatlemánie – jak jsem poprvý slyšel bílý dvoualbum, tak jsem si z toho dřepl na zadek a těžím z toho dodneška. Je tam všechno – blues, bigbít, je tam taky industriál. Před listopadem se dalo těžko někam vycestovat, jako ještě ani ne osmnáctiletý jsme se bez peněz vypravili na výlet do Maďarska. Tam jsme žili z ničeho, za jediný peníze, co jsme ušetřili, jsme si koupili nějaký desky. Hrabali jsme v jednom krámu, tam bylo neuvěřitelný množství desek, až člověk nevěděl, co si má vzít dřív. A já jsem zvolil zrovna ty Beatles. Pak jsem to poslouchal dva měsíce v kuse. Nonstop.

Plastic People of the Universe – Hovězí porážka
V osmdesátým osmým jsem to slyšel poprvý. Do tý doby tady nic takovýho pro moje uši nebylo. V rádiu hráli úplně něco jinýho a najednou tady byla nespoutaná, divoká a s ničím se nemazlící muzika. Naprosto výbornej zážitek.

Frank Zappa – Freak Out
Přes Plasticy jsem se dostal k Zappovi, takže musím zmínit hned to první dvoualbum Freak Out. Zásadní věc, výborný muzikantský výkony, dá se z toho těžit dodneška. A myslím si, že nejsem jedinej, kdo to takhle má.

The Velvet Underground – The Velvet Underground |foto: MGM Records

The Velvet Underground – The Velvet Underground
Velice blízko Zappovi jsou pak třeba Velvet Underground. Tady to byl kult. Moji kamarádi to neměli, ti poslouchali Zagorovou nebo co. Dostali jsme se k tomu na kotoučových páscích od staršího bratra mýho kamaráda Petra Duchka. Takže to jsem slyšel z kotoučovýho magneťáku, bylo to zvláštní. Ale dostal jsem se k tomu celkem pozdě. Ten můj seznam je vlastně takovej docela fádní, to jsou samý notoricky známý desky. Postupem času člověk objevoval další a další desky, ale tyhle byly ty první, na těch to všechno stojí. Některý desky, co jsem poslouchal za mlada, to se už nedá dneska jmenovat. Za to se stydím.

Flamengo – Kuře v hodinkách
Nemůžu zapomenout na český Flamengo a Kuře v hodinkách. Taky bigbít s českýma textama. Bomba. Kuře v hodinkách jsem objevil v nějakým bazaru. Před listopadem 89 byl v Praze jenom jeden, u Prašný brány. Tam jsem stál tři hodiny frontu, než otevřeli. Našel jsem tam takovou zrasovanou desku bez obalu, hrozně to šumělo, byla poškrábaná, ale byl tam ten Mišík. Toho jsem přece znal, to asi bude dobrý, říkal jsem si. A pak jsem z toho byl úplně hotovej.