Jiří Pehe: Jak vážná je bezpečnostní situace

Jeho prohlášení vyvolalo rozruch. Někteří opoziční politici tvrdí, že vláda a bezpečnostní složky vyvolávají podobnými prohlášeními zbytečnou nervozitu mezi občany. A někteří experti pro změnu míní, že Koudelka přehání, protože mezinárodní bezpečnostní situace byla přinejmenším stejně vážná kupříkladu během kubánské krize v roce 1962, kdy svět stál po rozmístění sovětských raket středního doletu na Kubě na prahu nukleární války.

Čtěte také

Lída Rakušanová: Za kolik nám stojí bezpečnost naší země?

Jenže srovnávat situaci během studené války s tou současnou úplně nelze. Ve studené válce proti sobě stály dvě supervelmoci, svět byl přehledně rozdělen. Obě supervelmoci se držely v šachu s pomocí hrozby vzájemného zničení, a pokud už mezi sebou vedly války, dělo se tak prostřednictvím různých konfliktů v zemích podporovaných supervelmocemi na periférii.

I tehdy samozřejmě existovalo nemalé riziko, že v důsledku špatné komunikace nebo nějakého rozhodovacího zkratu se Sovětský svaz a Spojené státy pustí do zničující války s využitím zbraní hromadného ničení, ale takových rizik bylo podstatně méně než dnes. Už proto, že se svět od pádu bipolárního modelu po roce 1989 stal podstatně méně přehledným. Zbraně hromadného ničení dnes má řada států, z nichž některé jsou zcela nevypočitatelné.

Štěstí přeje připraveným

Válka Ruska proti Ukrajině je první válkou takových rozměrů v Evropě od konce 2. světové války, přičemž Rusko opakovaně, a zcela neodpovědně, hrozí použitím jaderných zbraní, což Sovětský svaz činil jen ve výjimečných situacích. Válku údajně vede se Západem, nikoliv jen s Ukrajinou.

Čtěte také

Lukáš Jelínek: Falešná hra s bezpečnostními hrozbami

Mezinárodní řád, který vznikl po 2. světové válce, je v ohrožení. Nadnárodní instituce, jako je Organizace spojených národů, působí ve světle rostoucího počtu konfliktů bezzubě. Komunikace mezi demokratickými zeměmi Západu a Ruskem v podstatě zkolabovala.

Současná situace se liší od té během studené války i tím, že na scénu vstoupil islámský terorismus, na což Koudelka sám upozornil. Teroristické organizace přitom mají k dispozici moderní zbraně a komunikační prostředky a mohou udeřit kdekoliv. Dokážou paralyzovat lodní přepravu nebo zažehnout konflikt, jakého jsme nyní svědky ve válce Izraele s palestinským teroristickým hnutím Hamás.

Jsme také svědky vojenského vzestupu zemí, jako je totalitní Čína, která nejen má vlastní strategické zájmy v jihovýchodní Asii a v Pacifiku, ale opakovaně hrozí útokem na Tchaj-wan.

Čtěte také

Petr Hartman: Pavel není Zeman a BIS nejsou „čučkaři“

Aby hrozeb nebylo málo, negativní bezpečnostní dopady má i prohlubující se klimatická krize. A také masová migrace, která oslabuje stabilitu zemí, které jsou pro migranty z chudých nebo válkami zasažených zemí cílovými destinacemi.

Svoji roli hraje také globalizace, která výrazně akcelerovala po rozpadu bipolárního světa. V globalizovaném světě mohou i zdánlivě jen místní nebo regionální problémy rychle přerůst do krizí planetárních rozměrů. V minulých letech jsme byli svědky toho, jaký chaos vyvolalo přerušení mezinárodních obchodních tras v průmyslu po celém světě.

Jiří Pehe|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas

Koudelka tedy nepřeháněl, když o současné bezpečnostní situaci mluvil jako o nejhorší od 2. světové války. Politici by neměli podobná hodnocení odbývat prohlášeními, že se nás některé hrozby daleko za našimi hranicemi netýkají a že prý není třeba zbytečně strašit občany.

Co potřebujeme ze všeho nejvíc, je racionální zhodnocení toho, co nám skutečně hrozí, a z něho vyplývající bezpečnostní opatření. Štěstí přeje připraveným, říká jedno lidové přísloví. I proto je důležité, že šéf české kontrarozvědky nic nepřikrášloval.

Autor působí na New York University Prague