Jan Vodňanský: showman. Spisovatel, básník a textař ve vltavských Osudech

V Osudech vysílaných ve druhém červnovém týdnu zazní vzpomínky filozofa, básníka, písničkáře a autora dětských pohádek, muže, který měl na vizitce pod jménem napsáno „showman“. Původním záměrem bylo sesbírat a zaznamenat životní zážitky Jana Vodňanského jako tvůrce, umělce i jako pamětníka mnoha historických událostí. Vyprávění, které mělo být odkazem pro vnuky a budoucí generace, se podařilo ucelit do desetidílného rozhlasového seriálu.

Zrození baviče

Ve svém vyprávění otec popisuje dětství na Vinohradech i u prarodičů v Milevsku na konci války. Při setkání s Rudou armádou mu učarovala ruština a později se začala kontinuálně prolínat jeho tvorbou. Vrací se i k americkému náletu na Vinohrady v únoru 1945, který zažil jako čtyřletý. Následné koktání odhalilo u malého Jana myšlenkový přetlak a rodiče se od odborníků dozvěděli, že jejich chlapec rychleji přemýšlí, než mluví. Jakási předzvěst budoucího nasměrování.

Ludvík Vaculík a Jan Vodňanský na Divadelní pouti, 80. léta|foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

Nadšeně popisuje první autorský „výstup“ před celou třídou první školní den, kdy zachránil napjatou situaci. Děti strachem z neznámého zalézaly pod lavice, otec se postavil a zazpíval píseň. Překonání trémy zabralo, děti i rodiče se začali smát a ve Vodňanském se tímto okamžikem zrodil bavič, který zjistil, že umí rozdávat radost. Touto a dalšími podobnými situacemi se u otce prohlubovala vášeň pro situační humor a nečekané překvapování lidí v jeho okolí, později publika v sále.

Vyprávění pokračuje zásadními životními okamžiky: obdivné vzhlížení k divadlu Semafor završil splněný sen – neplánované vystoupení s Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem. Popisuje okolnosti osudového setkání s Petrem Skoumalem, počátky společné tvorby, premiéru programu S úsměvem idiota v roce 1969 i řízený rozpad dvojice. Zlomová byla i cesta do USA za zbožňovaným Jiřím Voskovcem v roce 1976. Komunistický režim si tehdy myslel, že otec v Americe zůstane, on se ale vrátil a podepsal Chartu 77.

Jan Vodňanský a Jiří Voskovec, 1976|foto:Soukromý archiv Tomáše Vodňanského

Jak je ze záznamů patrné, táta vyprávěl rád a bytostně ho těšilo být poslouchán, dělit se o dojmy, fakta a celé to po dávkách kořenit humorem. Neméně ho těšilo pozorovat následné reakce diváků či posluchačů. Natáčení těchto vzpomínek se často podobalo přednášce, kdy bylo jen zřídka kdy potřeba do proudu slov zasáhnout a usadit téma zpět nebo pobídnout k širšímu rozvinutí myšlenek.

Neodkryté vrstvy vzpomínek

Scházeli jsme se v holešovickém bytě a natáčeli nárazově od dubna 2018 do února 2021. Táta zemřel necelý měsíc po našem posledním setkání na následky nemoci covid-19. Nákaza mu byla navzdory pečlivému dodržování opatření prokázána v momentě, kdy si zašel k lékaři pro první dávku očkování. Jeho odchod byl velmi rychlý a nečekaný, bez přehánění se dá se říct, že nás opustil v plné síle, uprostřed rozdělané práce. V počítači má dopsanou knihu, organizoval vydání záznamu vystoupení z Činoherního klubu z roku 2016 (CD vyjde 22. června u Supraphonu), pravidelně pořádal pro přátele „one man show“, na kterých uváděl staré i nové písně a básně glosující aktuální dění.

Jan Vodňanský se synem Tomášem|foto:Dominika Prajzlerová, Soukromý archiv Tomáše Vodňanského

Pokračování natáčení se tak již nemohlo uskutečnit. Scénář i linku vyprávění měl pečlivě připravenou dopředu, ale nepodařilo se odkrýt některé další vrstvy vzpomínek, třeba o dění po zákazu a rozpadu dvojice Vodňanský–Skoumal, více detailů o prožívání normalizace, počátky tvorby pro děti, zážitky ze sametové revoluce a vkročení do svobodné doby, ale i další vzpomínky na přátele a dobu. Díky archivu Paměti národa se ale podařilo získat nahrávky, kterými jsme vyprávění doplnili a dovedli příběhy blíže do současnosti. Premiéra pořadu je připravena k nedožitým osmdesátým narozeninám Jana Vodňanského, které připadají na 19. červen 2021.