Jan Vávra: Trávit, nebo netrávit

9. srpen 2019
Názory a argumenty

Rozhodnutí Ústředního kontrolního a zkušebnímu ústavu zemědělského, který spadá přímo pod ministerstvo zemědělství, likvidovat přemnožené hraboše pokládáním jedu, patří hluboko do dob komunismu. Tehdy se v určitých dobách nesmělo chodit do lesů, protože tam byl položené otrávené návnady.

Ministerstvo životního prostředí, ornitologové i ochránci přírody zcela logicky upozorňují, že jed samotný i jím otrávení hraboši budou znamenat smrtelné nebezpečí pro řadu savců i ptáků. Argument obhájců jedu, že otrávený hraboš zaleze do nory a tam v klidu pojde, je z říše zbožných přání. Otravu mohou sežrat i srny nebo zajíci.

Otrávení hraboši se pak stanou přirozenou kořistí přirozených predátorů, jako jsou tchoři, lasice, lišky, řada ptáků od ťuhýků, káňat, poštolek, přes sovy až k volavkám či čápům. Někteří se dokáží otrávené části vyhnout, ale většina z nich sežere hraboše celého. Nebezpečí hrozí také kočkám a psům, nemluvě o tom, že přípravek se může dostat do půdních vod v případě přívalových dešťů. Jde tedy o velice nebezpečný nápad.

Čtěte také

Originální taktiku při obhajobě jedu zvolil prezident Agrární komory Zdeněk Jandejsek, který se v rozhovoru pro ČTK snažil vyděsit městské obyvatelstvo vidinou, že po sklizni, až na polích už nebude potrava, se začnou hraboši stěhovat do vesnic a měst. Přičemž myši jsou velice nebezpečnými přenašeči chorob. Představa, jak zástupy hladových hrabošů táhnou na Prahu, aby zde rozsévali choroby, patří do béčkového katastrofického filmu nebo rovnou do mateřské školky.

Lobby velkopodnikatelů

Ministerstvo zemědělství sice pozdrželo povolení k používání jedu, ale skutečnost, že jeho úředníky vůbec napadne sáhnout k metodám, které se používaly hluboko v komunismu a i tehdy se od nich kvůli rizikům upustilo, je více než smutná. Mnohem horší ale je, že ministerstvo zemědělství vychází tímto nebezpečným krokem vstříc silné lobbistické skupině zemědělských velkopodnikatelů. Ti na venkově nežijí a k přírodě nemají absolutně žádný vztah. Berou své podnikaní jako každé jiné, cílem je vydělat peníze.

Agrární komora, jejímž prezidentem byl v minulosti i současný ministr zemědělství, hájí zájmy jen těch největších agropodnikatelů a je jakousi převodovou pákou mezi nimi a vládou, na což dlouho upozorňuje Asociace soukromých zemědělců, která sdružuje rodinné farmy. 

Zemědělec v čele státu

Jan Vávra

Přitom si zemědělci za současný stav mohou do určité míry sami. Pokud by orali tak, jak se oralo po staletí, zničili by hrabošům jejich nory a ti by se zdaleka tak nerozmnožili. Jenže levnější než orba je používání chemickým prostředků.

Stejně tak je to s obrovskými monokulturami, které mají velcí podnikatelé v oblibě. Agropodniky většinou hospodaří na pronajaté půdě, kterou se snaží s minimem nákladů vytěžit do mrtě. Dnes už je v souvislosti s klimatickými změnami zřejmé, že tímto způsobem ničí naši krajinu a významně přispívají třeba k nedostatku vody. Bohužel v čele státu stojí největší zemědělský podnikatel, takže agrární lobby má silné zastání. 

Naštěstí si to veřejnost začíná, byť zatím jen pomalu, uvědomovat. Bez tlaku veřejného mínění totiž budou zemědělští velkopodnikatelé v zájmu svých zisků naše přírodní bohatství jen dál devastovat.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

autor: Jan Vávra
Spustit audio

Související