Hrad zasvěcení vínu

Litoměřický hrad se nachází na okraji tamějšího historického centra, na hradbách. Najdete v něm expozici věnovanou vínu.

Není to tak dávno, co Litoměřičtí ještě ani nevěděli, že mají ve městě gotický královský hrad. V současnosti je to už jeden z oblíbených turistických cílů ve městě. Nachází se na okraji tamějšího historického centra, na hradbách vedle domu kultury, a uvidíte v něm expozici věnovanou českému vínu.

Nachází se na okraji tamějšího historického centra, na hradbách vedle domu kultury, a uvidíte v něm expozici věnovanou českému vínu.

„Litoměřický hrad byl založen už na konci 13. století za posledních Přemyslovců a dostavěn a rozšířen byl ve 14. století za Lucemburků," vypráví průvodkyně Venuše Hlaváčková. Dozvídám se, že Karel IV. zde i třikrát pobýval. Hrad sloužil k reprezentaci královské rodiny, ale svůj význam záhy ztratil. V roce 1499 jej Vladislav II. Jagellonský věnoval městu. Měšťané jej mohli využít dle svých potřeb s jedinou podmínkou: že v jeho sklepích bude skladováno víno z královských vinic.

ZAPOMENUTÝ HRAD

Později litoměřický hrad sloužil jako pivovar, byl v něm i sklad sladu nebo zeleniny. A také dvakrát vyhořel. „Nakonec zbyly jen masivní obvodové zdi, rozsáhlé sklepy a pozůstatky královské kaple,“ říká průvodkyně. A místní vlastně zapomněli, že mají ve městě královský hrad.

Vstupujeme gotickým portálem z druhé poloviny 14. století do hradu. Je hodně otlučený, ale přece jen dává tušit někdejší krásu. Do prastarých zdí byl díky péči města při rekonstrukci v letech 2007 až 2011 vestavěn multifunkční kulturní palác, který rozšířil možnosti sousedního kulturního domu. Je tu velký kongresový sál, reprezentační salonek a výstavní prostory. Autorem projektu dostavby byl architekt Jiří Jarkovský, interiéry navrhl jeho kolega Vladimír Římal. Oba jsou z Litoměřic.

Venuše Hlaváčková mě vede do salonku, jehož ozdobou je někdejší královská kaple. „O té se vůbec nevědělo, byla totiž zasypaná," líčí průvodkyně. „Dochovala se z ní polovina, včetně gotické klenby v levé části. Je tu i zbytek mensy. A můžeme předpokládat, že právě tady se Karel IV. i modlil."

SVATOSTÁNEK ČESKÉHO VINAŘSTVÍ

Stoupáme až do nejvyššího podlaží, kde mě Venuše Hlaváčková vede do expozice Cesta za vínem. „Historii vinařství na Litoměřicku můžeme sledovat až do roku 1057," říká. „Tento letopočet má listina, ve které kníže Spytihněv II. daroval právě založené kapitule svatého Štěpána v Litoměřicích dvě vinice i s vinaři, kteří na nich pracovali. Už tenkrát tu vinice tedy musely být."

Expozice nejprve přibližuje historii vinařství ve světě i u nás a je interaktivní, a tak nepřekvapí, že v ní návštěvníky díky filmové smyčce vítá osobně Karel IV., panovník, který do Českého království dovezl burgundské odrůdy a který se o rozvoj našeho vinařství zasloužil také osvíceným zákonodárstvím. Bylo přísné. „Za poškození vinic hrozilo třeba i utnutí ruky," zjišťuji. „Do historie Litoměřic se Otec vlasti zapsal tím, že městu věnoval nedalekou horu Radobýl a stráně k ní patřící k zakládání vinic," vypráví průvodkyně.
Další část expozice přibližuje výrobu vína i typické odrůdy, které se pěstují v tomto regionu. Jsou to hlavně Muller Thurgau, dále Ryzlink rýnský, Mopr a burgundské odrůdy, tedy Rulandské modré, bílé a šedé. Z červených odrůd je to také Modrý Portugal, Svatovavřinecké, ale jsou zde úspěšně pěstovány i nové odrůdy jako Dornfelder nebo Zweigeltrebe.

Expozice pokračuje i na galerii kongresového sálu, kde se představují vinařství z české vinařské oblasti - na Roudnicku, Lovosicku, Mostecku, Mělnicku, Kutnohorsku a pochopitelně Litoměřicku.

Pak už mě Venuše Hlaváčková vede do gotických sklepů pod litoměřickým hradem. Stejně jako v době Karlově i dnes se tu ve dvou patrech pod zemí skladuje a popíjí víno. „I na tyto sklepy se zapomnělo a byly objeveny díky tomu, že se do nich při rekonstrukci propadl bagr," dozvídám se kuriózní zajímavost na závěr prohlídky.