Hana Slívová

Odmala hrála na housle, interpretovala lidovky a po vzoru Owena Palletta pracovala s looperem. Když na konzervatoři zakusila dirigování, věděla, že tohle je její cesta.

Až do pětadvaceti let studoval sklo, předměty s ním spojené pak vyučoval u nás i v zahraničí. Záhy ale zjistil, že mu v autorské tvorbě chybí pohyb.

Jako umělec se zabývá reinterpretací místa a rád využívá technologie „z jiného světa“; mluvit o kořenech fascinace jedničkami a nulami ale považuje za příliš intimní.

To, že je někdo pokrokový v rámci architektury, ještě neznamená, že je pokrokový v rámci hodnot. I tak lze vnímat snímek Matěje Chlupáčka Úsvit. 

Už když jako malý kluk ve městě Brčko ostatním předčítal H. Ch. Andersena, věděl, že jeho budoucnost je ve veřejném vystupování. V Mostaru vystudoval herectví.

Jak souvisí pomeranč s přátelstvím? Proč je nejlepší pomoc ta, která člověka vede k soběstačnosti? Hana Strejčková kombinuje fyzično s tématy se sociálním přesahem.

Pomník mistra Jana Husa, Mariánský sloup. Po pražském Staroměstském náměstí chodily dějiny, a právě „Staromák“ je tématem dokumentu autorky Bronislavy Janečkové.

Když slyší hrát housle a cimbál, cítí se jako doma. Zvažovala, že bude učit ve školce, nakonec ale převládla touha stát na pódiu; jistotu na něm získala až před dvěma lety.

Větvičky, kořeny, brouci, vážky či hadi. I jimi zabydluje své rozměrné grafické práce letošní laureát ceny Vladimíra Boudníka.

Materiál, ze kterého Eva Kmentová a Olbram Zoubek tvořili sochy, sloužil malé Polaně Bregantové ke hře. Dnes se o pozůstalost rodičů stará v rámci nadačního fondu.