Eliška Novotná: Dětské hřiště

2. květen 2024

Kousek od nás rekonstruovali dětské hřiště. Několik měsíců kolemjdoucí zvědavě nakukovali skrze oranžovou síť nataženou kolem plotu, co se tam děje. Tabulka na něm zdvořile žádala o pochopení a oznamovala termín ukončení prací.

Už za krátký čas jsem ale uviděla, že pracovníci síť sundávají a odnášejí své nářadí do přistavených nákladních aut. No vida, tak to stihli dříve a teď bude kolaudace, přebírání, odstraňování závad a všechny ty zdlouhavé procedury… pomyslela jsem si. Stejně je ale fajn, jak rychle to zvládli.

Jenomže – když jsem se po pár hodinách vracela stejnou cestou, bylo už hřiště plné povykujících, pobíhajících, lezoucích, houpajících se a v obrovském pískovišti se hemžících dětí, kočárků, odrážedel a tříkolek a taky samozřejmě doprovázejících tatínků, maminek, dědečků, babiček a dospěláků vůbec.

Na čestném místě se opět skvěla knihobudka plná knížek. Z nově otevřené kavárničky naproti putovaly do toho uzavřeného prostoru kelímky s kouřící kávou.

Ahoj hřiště, je nám tu fajn, tolik jsi nám chybělo, volalo všechno. A já si cestou domů říkala: „V jakém skvělém místě tohohle světa žijeme, když nám může i něco takového dělat radost!“

autor: Eliška Novotná | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

  • Eliška Novotná: Kup kafe!

    Když jsem byla malá, bylo to s kafem snadné. V mém okolí se pila buď melta (ta vždycky s mlékem), nebo „pravá“ káva (ta vždycky bez mléka).

  • Eliška Novotná: Rychle

    Čím více se na mne valí apely, abych něco udělala, protože to půjde rychle, tím více ve mně rostou pochybnosti, jestli je to právě to, co chci.

  • Eliška Novotná: Nemohu

    Poslední dobou pro mne přibývá na internetu situací, které mě vytáčejí. Nemám teď na mysli hloupé příspěvky, ale systémové zabraňování jeho užívání podle mé vlastní vůle.