Donbas, mrazivá reportáž z Ukrajiny
„Mnozí to vnímají jako etnický konflikt mezi ukrajinskými a ruskými obyvateli, tedy jako občanskou válku. Ale to vůbec není pravda. Na proruské straně často bojují Ukrajinci a naopak Ukrajinu mnohdy brání čistokrevní Rusové,“ říká slovenský novinář Tomáš Forró, který mapuje válku na východě Ukrajiny a napsal o ní ceněnou knihu Donbas. Jeho „reportáž z ukrajinského konfliktu“ nyní vychází v českém překladu a číst se z ní bude od 9. října v Radioknize na stanici Plus.
V březnu 2014 protestují v Doněcku lidé proti „fašistům“ okupujícím kyjevské náměstí známé jako Majdan. Uprostřed davu padá na dlažbu ukrajinský nacionalista Dmytro Čerňavskyj a z bodných ran mu prýští krev. Tak počíná válka na Donbasu, v jejíchž četných obětech bychom těžko hledali smysl tváří v tvář střetu, který po roce zamrzá podobně jako konflikty v Moldavsku, Ázerbájdžánu a Gruzii dvě desetiletí předtím. Ta asociace není náhodná. Scénáře všech těchto událostí byly napsány v Kremlu, jsou si podobné ve využití hybridních taktik, které slučují dezinformační kampaň s bojovými akcemi polovojenských skupin, i ve výsledku. Ve všech zmíněných zemích vznikly separatistické kvazistáty, jejichž smyslem je destabilizovat stát.
Hlasy z obou stran
Na Donbas na východním okraji Ukrajiny, do takzvané Doněcké lidové republiky (DLR) a Luhanské lidové republiky (LLR), se v letech 2016–2018 vypravil slovenský reportér Tomáš Forró a přivezl odtamtud pozoruhodnou reportáž. Poutavá není jen proto, že zaznamenává zážitky, zachycuje syrovou atmosféru války a přináší spoustu autentických příběhů. Forróovým záměrem bylo zprostředkovat svědectví z obou stran konfliktu a je zřejmě věcí mimořádného nadání, že se mu otevřelo tolik lidí různých, naprosto nesmiřitelných názorů.
Autorovými průvodci po spálené zemi jsou ukrajinský tajný agent Meklaud, který infiltroval do bojových složek DLR, český dobrovolník Jura, bojující v řadách separatistů, uprchlice z Luhansku Líza, překladatelka Dáša, hrající roli autorova falešného děvčete, člen ukrajinských speciálních jednotek Ihor, který se na Donbasu zúčastnil těch nejtěžších bojů, nebo Gruzín Mamuka, absolvující na Ukrajině další ze série svých osobních střetů s ruským světem. Forróova empatie vůči jejich osudům, motivacím a různorodým pohledům na skutečnost přitom není jen dar. Při četbě jeho reportáže cítíme, že je tvrdě vykoupená. Jistě, novinář má to štěstí, že se z válečné zóny má kam vrátit – domů, do bezpečí, do Evropy. A přece i on zažívá nebezpečí a bezvýchodnost a snaží se uchopit těžko uchopitelné.
Kde je pravda?
„První rok jsem na Donbas přijížděl jako všichni,“ přiznává reportér v závěru knihy. „Věděl jsem dopředu, na čí straně je pravda, a materiál, který jsem měl získat, měl být jen ilustrační pomůckou, jak to ukázat ostatním. Potom jsem tuto jistotu úplně ztratil. Způsobilo to utrpení, s nímž jsem se setkával na obou stranách – bylo ho příliš a bylo příliš nesmyslné.“
Související
-
Libor Dvořák: Ukrajina opět vře kvůli Donbasu
Tisíce lidí o víkendu v centru Kyjeva protestovaly proti udělení zvláštního statusu územím ovládaným povstalci v Donbasu na východě Ukrajiny.
-
Ondřej Soukup: Na ukrajinském Donbasu se lidé cítí oklamaní
Moskevský ekonom Někrasov tvrdí, že lidé jsou unaveni z válek na území separatistů. Odevzdání těchto republik Ukrajině by se dalo podat jako vítězství ruské diplomacie.
-
„Dodnes si vybavím hlas každého vojáka, kterého jsem pochovala,“ říká ukrajinská válečnice z Donbasu
„Je mi už trochu lépe. Přetrvává u mě nespavost. Spím maximálně 4 hodiny denně. Mám panické ataky, už ale díky psychologům vím, jak s nimi bojovat.“
