„Dejte mi území, na které mám nárok, a já přestanu ohrožovat mír." Iredentismus je výzvou dneška

Podle něj právě iredentismus vcelku přesně popisuje současnou politiku Ruska a Číny vůči Ukrajině, respektive Tchaj-wanu.

Čtěte také

Americký bojkot olympiády Čínu znervózňuje, přestože tvrdí opak

Ruský prezident Vladimir Putin hromadí vojáky u hranic s Ukrajinou a proklamuje přitom historická práva a zájmy v sousední zemi. Čína zase posiluje svou námořní a leteckou flotilu – z pohledu amerického listu zcela jasně v rámci příprav na znovudobytí ostrova, který Peking považuje za vzpurnou čínskou provincii.

Administrativa prezidenta Joea Bidena a američtí spojenci tak stojí před výzvou vyhnout se válce a současně zabránit Rusku nebo Číně v jejich iredentistických snech. A soudě podle dřívějších snah o jejich zkrocení to nebude lehký úkol.

Hitlerovy Sudety a Husajnův Kuvajt

První iredentistické hnutí moderního světa vzniklo v Itálii v polovině 19. století. Tamní nacionalisté tehdy chtěli získat zpět území pod rakouskou vládou v Alpách a také na pobřeží Jaderského moře, ve kterých žili italsky mluvící obyvatelé.

Čtěte také

Tvrdit, že Kosovo je Srbsko, je stejně nezodpovědné jako přisuzování Sudet Říši, říká Jolyon Naegele

Jedním z důvodů, proč se Řím v první světové válce připojil ke spojencům, byla naděje, že dostane požadované území jako kořist. Italské touhy pohřbila Versailleská dohoda, která napomohla vzestupu fašismu a Benita Mussoliniho.

Iredentistické požadavky Adolfa Hitlera zase zahrnovaly Sudety i svobodné město Gdaňsk na polském pobřeží Baltského moře. Ty stály u zrodu druhé světové války v Evropě.

Iredentismus opakovaně narušoval mír i po druhé světové válce. Krvavá a dnes už zapomenutá válka mezi Somálskem a Etiopií na konci 70. let začala, když tehdejší somálský diktátor vtrhl do Etiopie, aby se zmocnil regionu obývaného etnickými Somálci.

Irácký vůdce Saddám Husajn zase v roce 1990 napadl Kuvajt kvůli sporu o ropné zdroje. Útok zdůvodňoval tvrzením, že sousední emirát po právu připadá Iráku.

Emocionální základy argumentů

Snaha vyrovnat se s těmito událostmi postavila mezinárodní instituce před dvě zvláštní výzvy. Zaprvé – iredentistická tvrzení bývají těžko pochopitelná a ještě hůř posuzovatelná. Původ jakékoliv lidské přítomnosti na nějakém území sahá do hluboké minulosti. Jeho zdokumentování zahrnuje sledování neznámých akademiků i tvůrců mýtů.

Čtěte také

Chystá Rusko útok na Ukrajinu? Kyjev je o tom přesvědčený. Experti se ptají, co by tím Putin získal

Deník Washington Post připomíná, že Vladimir Putin nedávno napsal dlouhou esej o ruském nároku na Ukrajinu. Narážel v ní na takzvaný Emský ukaz, což byl tajný výnos ruského cara Alexandra II. z roku 1876, který omezoval používání ukrajinského jazyka. Ruský prezident mezi své argumenty zařadil také Velkou severní válku proti Švédsku, která se odehrála začátkem 18. století.

Pro někoho, kdo se na celou problematiku dívá zvenčí, je to matoucí odůvodnění ruských nároků. Jenže právě takové nejasné argumenty dodávají zdání akademické autority požadavkům, které v podání iredentistů většinou stojí na emocionálních základech.

Deklarovaný zájem sjednotit národ totiž může oslovit i lidi, kteří jinak iredentistický režim odmítají. A to z pohledu diktátorů dělá z této strategie užitečný politický nástroj. 

Ústupky výměnou za mír

Druhou výzvu představuje pokušení dohodnout se a udělat ústupky výměnou za příslib smíru. Územní nároky jsou zdánlivě konečné, což vyvolává dojem, že se s nimi dá dobře obchodovat. „Dejte mi území, na které mám nárok, a já přestanu ohrožovat mír,“ říkají iredentisté.

Čtěte také

Putin se vůči Ukrajině chová jako zavržený, násilnický manžel, míní komentátor Financial Times

Taková nabídka je ale vždycky atraktivnější v očích třetích stran než pro zemi, které se přímo týká. To je nejspíše taky důvod, proč iredentisté v minulosti raději jednali s mocnostmi nebo mezinárodními organizacemi, než aby se pokoušeli dohodnout přímo se zemí, jejíž území si nárokovali. Americký deník v této souvislosti připomíná Hitlerovo vyjednávání s Velkou Británií a Francií o území tehdejšího Československa.  

Vyléčit iredentismus si většinou žádá jeho zničující porážku na bitevním poli. Německo a také Itálie se definitivě vzdaly svých nároků až v důsledku nových poměrů po ukončení druhé světové války.

Putin už se zmocnil dvou částí Ukrajiny – poloostrova Krym a také východoukrajinského Donbasu. Spojené státy ani Evropská unie se tehdy nepostavily důrazně na odpor a tak se je šéf Kremlu pokouší zlákat k dalším rozhovorům, spíš než aby jednal přímo s Kyjevem. 

Čím víc budou spojenci v čele s Washingtonem diskutovat o Putinových požadavcích, tím větší věrohodnost získají.

Je to ale past, myslí si deník Washington Post. Čím víc budou spojenci v čele s Washingtonem diskutovat o Putinových požadavcích, tím větší věrohodnost získají, i když to bude jen nezamýšlený vedlejší efekt. Šéf Kremlu se pak může chopit příležitosti a označit nějaký aspekt vyjednávání za urážku, která ho opravňuje k vyhlášení války.

Čtěte také

Sankce, zbraně, zrušená víza. NATO varuje Rusko před agresí vůči Ukrajině, jasný recept ale nemá

Jenže politická realita je taková, že Bidenova administrativa možná nebude mít jinou možnost. A totéž může platit i v asijském případě, pokud – nebo až – proti Tchaj-wanu vytáhne prezident Sin Ťin-pching, který už svých iredentistických cílů dosáhl v případě Hongkongu.

Spojené státy čelí bezprecedentní geopolitické situaci. Dvě velké mocnosti, tedy Čína a Rusko, dominují euroasijské pevnině, obě jsou politicky relativně stabilní a mají jaderné zbraně. Kromě toho obě zaujímají nepřátelský postoj proti Spojeným státům a mají právo veta v Radě bezpečnosti OSN.

Vládci obou těchto zemí vsadili svou prestiž na iredentistické projekty. Zato Washington ji vsadil na to, že podobné pokusy zmaří, podotýká deník Washington Post.

Poslechněte si celý Svět ve 20 minutách, témata vybrala Tea Veseláková.

Evropská unie potřebuje uklidnit krizi v Bosně a Hercegovině. Jak velkou souvislost má globální oteplování se sérií ničivých tornád, která se prohnala Spojenými státy? Turecko se potýká s obrovskou inflací. A vstup do Světové obchodní organizace před 20 lety předznamenal čínskou průmyslovou transformaci.