„Dalibor jí vzduch omaštěný větrem.“ Adéla a Dalibor Gondíkovi u Jana Čenského

18. říjen 2020

Chtěl jsem být překladatelem z ruštiny. V páté třídě si na ruském táboře v Trhanově dokonce mysleli, že jsem Rus, prozrazuje Dalibor Gondík, který do studia přišel se svojí sestrou Adélou.

Nakonec u obou zvítězilo herectví. „Tatínek byl ochotník v Sokolově. Když přijel dramaturg Petr Janiš, a viděl Davida, tak řekl, musíte ho dát na konzervatoř,“ vzpomíná Adéla Gondíková.

Dvanáct kilometrů běhu každý den

O Daliboru Gondíkovi se ví, že má rád běh. „Netoužím po rekordech, ale spíš si každý den zaběhnu zhruba 12 kilometrů. Jezdil jsem i rallye v terénu. Říkal jsem svému spolujezdci, že z auta nic nevidím a on na to, buď rád.“

Ráda řídí i Adéla Gondíková. „Bourala jsem asi po 25 letech. Stála jsem s dcerou za dodávkou a neviděla na semafor. Najednou se rozsvítila zelená šipka doleva a já nabourala do pána před sebou.“

Cvičení na bicích slyšel celý Sokolov!

Jak prozradili sourozenci ve vzájemném kvízu, nejoblíbenějším nástrojem Dalibora jsou bicí. „První bicí, jsem si pořídil za muzikál Stvoření světa. Když jsem cvičil, věděl o tom celý Sokolov.“ A co rád jí? „Kdybyste se mě zeptali před deseti lety, byl by to jednoznačně řízek, dneska asi salát.“ Adéla však namítá, že je to vzduch omaštěný větrem.

Jak vzpomíná na klášter v Břevnově, kde ministroval? Jsou ranní ptáčata? Jak se Dalibor dostal ve čtrnácti do Národního divadla s Našimi furianty?

autoři: Jan Čenský , zk
Spustit audio

Související