Člověk člověku vlkem. Bohemistka Zuzana Říhová novým románem stvrzuje, že je i talentovanou spisovatelkou

24. červen 2021

Zuzana Říhová vystudovala bohemistiku a komparatistiku, několik let vedla katedru bohemistiky v Oxfordu a nyní působí v Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky. Autorka antologie avantgardní prózy Neplač, vstaň a střílej či monografie Vprostřed davu, věnované rovněž české avantgardě, je ovšem také sama literárně činná a v nakladatelství Argo jí právě vyšel nový román Cestou špendlíků nebo jehel.

Přebal knihy Zuzany Říhové: Cestou špendlíků nebo jehel

Autorka debutovala v roce 2011 básnickou sbírkou Pustím si tě do domu, poté ovšem dala přednost próze a v roce 2018 vydala novelu Evička – na první pohled nevinný rodinný příběh, který však brzy začne brnkat na struny čtenářovy ostražitosti a posléze i zvědavosti. Pokud jde o její novou knihu, posluchači Vltavy z ní mohli část slyšet už loni na podzim, tehdy ovšem rukopis ještě nesl název Chalupáři. O tom, že svět venkova patří k motivickým konstantám její tvorby, pak svědčí povídka Podhozenec, odehrávající se během letní venkovské tancovačky.

Léto a vesnice tvoří též stěžejní kulisy románu Cestou špendlíků nebo jehel. Hrdiny prózy čítající necelých dvě stě padesát stran jsou Bohumil a Bohumila, kteří se s dvanáctiletým, mentálně retardovaným synem nastěhují do staré chalupy v obci Podlesí. Nejedná se však o žádnou romantickou cestu z města, nýbrž dobrovolné vyhnanství dvou lidí, jejichž vztah utrpěl vážnou ránu a kteří zde pro sebe marně doufali najít nový začátek. Namísto toho však nalezli místo, jež v nich budí nevysvětlitelný strach a kde se jeden druhému stále víc vzdalují. 

Neotřelý jazyk a odvaha k nedořečenosti

Čtěte také

Román Cestou špendlíků nebo jehel přináší poutavý příběh, jehož směřování sice místy naznačují některé použité motivy, ale který se navzdory tomu vyznačuje dramatickým spádem i hutnou atmosférou. Podobně jako u předešlé autorčiny prózy Evička je mimo to nutné vyzdvihnout nezvykle bohatý, výrazně poetický a neotřelými metaforami oplývající jazyk vyprávění.

Tímto lehce mysteriózním vesnickým románem, pojednávajícím stejnou měrou o přitažlivosti kolektivního zla jako o problematice manželství a rodičovství, tak Zuzana Říhová definitivně potvrdila fakt, že na poli tuzemské literární vědy vyklíčil po Sylvii Richterové, Daniele Hodrové či Sylvě Fischerové nový spisovatelský talent.

autor: Petr Nagy
Spustit audio

Související