Chtěl být lesníkem, stal se hercem. Viktor Preiss slaví pětasedmdesátiny
Chtěl být lesníkem a drandit po revíru na motorce nebo novinářem. Místo toho se stal hercem. Oblíbeným, oceňovaným, obsazovaným – výčet jeho rolí divadelních, filmových, televizních i rozhlasových vydá na dlouhý seznam. Přesto se Viktor Preiss, za pár dní pětasedmdesátiletý, rozhodl v nejlepším přestat a v roce 2016 odejít z Divadla na Vinohradech, jehož členem byl od roku 1983.
Čtrnáct let předtím mu Ota Ornest nabídl angažmá v Městských divadlech pražských, kde v průběhu let vytvořil slavné role – od shakespearovských postav přes Fausta po Mozarta. Vinohradští diváci zase dodnes vzpomínají na inscenace Brouk v hlavě, Jacobowski a plukovník, Cyrano z Bergeracu, Muž z La Manchy či Kupec benátský, kde ztvárnil Shylocka.
V rozhovoru pro Divadelní noviny v roce 2014 Preiss řekl: „S lidmi kolem sebe musím mít vztah, musím vědět, že patříme k sobě a že nám jde o stejnou věc. Myslím, že bych nedokázal hrát divadlo ani ‚na volné noze‘, potřebuju domácí prostředí a poznal jsem, že jinde než na Vinohradech nejsem schopen pracovat s tak silným pocitem herecké příslušnosti k místu.“
Je tu však ještě jedno místo, které umělce poutá. Rozhlas. Pro herce spousta nádherných rolí, pro posluchače mnoho silných zážitků. Osmkrát přisoudili Viktoru Preissovi titul Neviditelného herce, v roce 2016 získal i „rozhlasovou“ Thálii za roli Václava Talicha ve hře Má protentokrát obsazená vlast. K velkým Preissovým výkonům v rozhlase patřily role v dramatizacích Otec Goriot, Americká tragédie, Vojna a mír, Já, Claudius, Sága rodu Forsythů…
Nositel dvou cen Týtý, Ceny Thálie či Ceny Františka Filipovského za dabing má všestranné nadání, výborně zpívá a kreslí. Vzít do ruky pastelku je pro něj stále báječné odreagování: „Obrázek, který nakreslíte, trvá. Zůstane. Ale slovo, tvář, pohyb…“
Ne, pane Preissi, vaše slova, pohnutí tváře i pohyby, zůstávají…
