Budapešť - město, které léčí i chutná

7. duben 2019

S přicházejícím jarem roste chuť cestovat. Což takhle navštívit Budapešť? Na své si zde přijdou gurmáni i milovníci termálních lázní, stejně jako fanoušci architektury, umění či bleších trhů, kterých je ve městě nespočet. Budapešť vás pohltí svou nakažlivou atmosférou a budete se sem chtít vracet.

Maďarská metropole od nás není daleko. Z Prahy do Budapešti je to nějakých pět set třicet kilometrů, z Brna dokonce jen něco málo přes tři sta. Našince možná trochu zmate maďarština, které prostě bez řádné jazykové průpravy rozumět nelze. A pak také maďarský forint - chvilku trvá, než si zvyknete vše přepočítat, protože zhruba sto forintů je našich osm korun. Anebo prostě nepočítejte. Ceny v Budapešti jsou dost podobné těm, na které jsme zvyklí u nás. Takže pokud si nebudete vybírat luxusní restaurace v centru či turistické pasti, o svou peněženku se obávat nemusíte. Nenavštívit místní restaurace a hospůdky by byl ovšem hřích.

Klobásky či Halázsle

Maďarská kuchyně je vyhlášená paprikovými pokrmy, a tak se spousta lidí obává, že všechna jídla jsou pálivá, ale to je jen fáma. Téměř povinně musíte ochutnat klobásky (pálivé i nepálivé, jak je libo), zdejší víno a také rybí polévku halázsle, ochucenou jak jinak než mletou paprikou. Každý ji dělá podle svého receptu, takže ji klidně můžete degustovat celý pobyt a je možné, že nenatrefíte na dvě stejné. Pokud ale nejste fanouškem rybích pokrmů, zkuste alespoň perkelt nebo gulášovou polévku. Ve městě je také spousta skvělých hamburgráren, tento pokrm se u Maďarů zjevně těší velké oblibě. Buďte však opatrní na podniky na hlavních turistických tepnách, kde jsou ceny podstatě vyšší. Třeba halázsle jsem v centru viděla i za 4000 forintů, zatímco ve čtvrti vzdálené jen deset minut chůze stála 1200 forintů a byla famózní. Zkrátka i s hladovým žaludkem musíte být obezřetní.

V městské tržnici ochutnáte místní klobásky, sýry či víno.

Tokai i lázně s čepičkou

Určitě se vyplatí ochutnat maďarské víno Tokai, na které tu jsou náležitě hrdí. V minulosti měla právě tato odrůda pevné místo při královských hostinách. Z červeného okuste tradiční Bikavér, jemuž se u nás říká býčí krev. Jde o víno, které se vždy míchá minimálně ze tří vinných odrůd. Spousta našinců nedá dopustit na české pivo, které se i u Maďarů těší velké oblibě. Asi nejčastější je zde Staropramen a Krušovice. Dokonce se obsluha nejednou podivovala, že si místo místní značky Soproni raději nedám ty Krušovice z dovozu. Mně ale maďarské Soproni chutnalo!

O Budapešti se na počátku 20. století říkávalo, že je branou do Orientu. Když se podíváte na styl tradičních městských lázní, není se čemu divit. Většina těch nejstarších je postavena v osmanskotureckém stylu a někteří návštěvníci sem putují spíš za architekturou než za léčebnými procedurami. Návštěva lázní je zážitkem, který k Budapešti neodmyslitelně patří. Jen je tu jedna menší nepříjemnost - ve většině starších lázní nemají tak výkonnou filtraci, proto budete požádáni, abyste se koupali v koupací čepičce.

Dá se koupit i na pokladnách přímo v lázních. Pokud ve vás ale pohled na koupací čepici evokuje socialistické dětství strávené ve studených bazénech se špinavými šatnami, poohlédněte se po areálech modernějších lázní, kde toto pravidlo již nebývá tak striktní. Bonusem je, že novější komplexy nejsou tak přeplněné jako ty tradiční. Z některých výše položených bazénů je navíc úchvatný výhled na panorama města a otevřeno mají do pozdních nočních hodin.

Lesk a bída činžáků

Pokud jste ve městě poprvé, nesmíte vynechat slavné pamětihodnosti jako Budínský hrad, parlament s krásnou kopulí vysokou téměř sto metrů, baziliku svatého Štěpána či třeba náměstí Hrdinů se slavným monumentem, na kterém se pracovalo třicet let a byl slavnostně odhalen až v roce 1926.

Budapešť je proslulá bohatě zdobenými secesními domy

Ale město toho nabízí mnohem více. Budapešť na rozdíl od Prahy oplývá rozměrnými bulváry a i ulice tu mají o poznání širší rozměry. Díky tomu na vás dýchne atmosféra pravého velkoměsta. Daní za tento rozvoj však byla rozsáhlá přestavba města na konci 19. století, při které spousta budapešťských památek nenávratně zmizela. Mnoho návštěvníků se nevyhne srovnání Budapešti s Prahou, i zde objevíte spoustu nádherných historických a secesních činžovních domů. Ve dvacátých a třicátých let minulého století také do Budapešti pronikla výrazná funkcionalistická vlna a po válce nastoupil styl socialistického realismu. Proto o podobnosti není nouze.

Zdejší synagogu byste neměli minout, je totiž vůbec největší v Evropě. Kolem ní se rozkládala židovská čtvrť s velice početnou komunitou. Bohužel většina obyvatel zemřela za druhé světové války. Kousek od synagogy naleznete památník z roku 1991, který tuto smutnou historii připomíná. Jedná se o smuteční vrbu vyrobenou z kovu. Na větvích se ve větru pohybují malé kovové lístečky, které i při drobném poryvu větru tiše cinkají. Na každém z nich je napsáno jméno rodiny, která druhou světovou válku nepřežila.

Kam za architekturou?

Příjemná vycházka vede po udržovaných nábřežích, kde jsou zřízené zóny pro pěší a cyklisty a teprve kousek dál vede silnice pro automobily. Naleznete tam dostatek laviček, takže se můžete v klidu posadit a kochat se výhledem na Dunaj a nádherné mosty, které jej překračují. Celkově jich můžete napočítat devět silničních a navrch ještě dva železniční. Každý z nich vypadá jinak. Nejslavnějším z nich je řetězový most Széchenyi Lánchíd, pojmenovaný po baronovi Istvánovi Szécheneyovi, který jej nechal zbudovat po velkých záplavách ve třicátých letech 19. století. Původní most dokončený v roce 1849 byl ale za druhé světové války zničen, a tak musel být v roce 1949 znovu obnoven.

Na své si v Budapešti přijdou i milovníci současných architektonických trendů. Nadšenci architektury míří spolehlivě na exkurzi linky metra M4. Nejoblíbenější je pestrobarevná stanice Szent Gellért tér a industriálně betonová Fóvám tér. Obě jsou od stejného architektonického studia Spora Architects. Těsně v závěsu je stanice Bikás Park Station s moderně řešeným výstupním vestibulem. Pokud byste naopak chtěli vidět jednu z původních stanic metra, zamiřte třeba na Operu, která je obložena původními bílými dlaždičkami a podepřena zdobnými litinovými sloupy. Dýchne na vás atmosféra konce 19. století.

Obchodní centrum CET, kterému se říká velryba, pochází z dílny architekta Kase Oosterhuise

Máte-li rádi moderní stavby, vydejte se na nábřeží Jane Haining. Zde najdete obchodní centrum CET ve stylu high-tech, které vzniklo přestavbou dosluhujícího nádraží a jemuž Maďaři pro jeho tvar přezdívají velryba. Část původních budov byla ponechána a doplnila je modernistická dostavba z kovu a skla od architekta Kase Oosterhuise z Německa.

Tržnice I Ruin Bary

Až se k budově půjdete podívat, rozhodně se zastavte i v hale městské tržnice, která je hned za rohem. V nabídce je nepřeberná paleta klobásek, skvělé maďarské sýry a stáčené víno za takřka neuvěřitelné ceny, ovšem ve vynikající kvalitě. A pokud by vás přepadl hlad, určitě navštivte první patro a ochutnejte nějakou lokální specialitu. Vše pěkně na stojáka, jako místní. Tržnice je u nich oblíbená v každou denní dobu, ale zejména v čase obědů tu téměř není k hnutí. Hospůdky a noční bary má každá metropole, ale v Budapešti přece jen naleznete něco netypického. Jsou to tak zvané „ruin bary“, tedy bary ve zchátralých domech, bývalých fabrikách a objektech, o které se dlouhá léta nikdo nestaral. Ve městě jich funguje již několik desítek, namátkou třeba Doboz bar, kde mají velkého dřevěného King Konga, Udvar, kde najdete plastiku velkých rtů cucajících brčko, či Instant. Některé jsou velmi rozlehlé a zabírají i několik pater domu. Většinou se ještě dělí na jednotlivé místnosti, které jsou tematicky vyzdobeny každá v jiném duchu. Mezi místními i návštěvníky jsou ale velmi oblíbené. Je libo dát si drink třeba v chemické laboratoři?

Po Budapešti je nejlepší se projet na zelených kolech Bubi, které najdete ve stojanech takřka na každém rohu. Nemusíte se tedy obávat, že budete muset zdlouhavě přemýšlet, kam kolo vrátit. Stanovišť na vracení a půjčování je téměř sto třicet. Budapešť je pro jízdu na kole jako stvořená. Stezky pro cyklisty vedou téměř podél celého nábřeží a občas i centrem. Díky kolu si urychlíte cestu mezi jednotlivými objekty a první půlhodinu máte navíc zdarma. Já jsem za zhruba dvě hodiny půjčovného zaplatila kolem sto padesáti českých korun a stihla jsem tak mnohem víc památek. Navíc to byl skvělý zážitek!

Spustit audio

Více o tématu