Belgie, skutečně evropská země
Když se dnes mluví o Bruselu, málokdy se nám vybaví Belgie. Jde totiž o hlavní město EU, které jako by patřilo všem Evropanům. Pravdou je, že v Belgii a jejím hlavním městě žije dohromady 1 milion cizinců. 60 % z nich pochází ze členských zemí Evropské unie, kteří se sem často dostali se vznikem centrálních úřadů. Ostatní jsou ale skuteční migranti, přicházející většinou z ekonomických důvodů.
Belgie totiž dříve patřila různým mocnostem, nebo byla velice rozčleněná. Belgičané se však můžou hrdě hlásit ke svým společným předkům, keltským Belgům, po nichž území nazvali Římané, kteří zde zakládali své vojenské pevnosti. Území potom patřilo k hlavnímu jádru Franské říše, pojmenované podle migrujících Franků. Vlivy zde tedy byly keltské, i germánské a stýkání kultur pokračovalo i během středověku. Ve Flandrech vlastně přímo začal první evropský průmysl, protože se zde zpracovávala anglická vlna na látky. Vlámští a valonští obchodníci nejen se suknem pak měli celé čtvrti třeba v Barceloně, Florencii nebo dokonce Istanbulu. Z území dnešní Belgie taky už brzy migrovali osídlenci na nově objevené ostrovy v Atlantském oceánu. Po roce 1516 ale území spadalo pod Habsburky, nejdřív španělské a pak ty rakouské, což přirozenou migraci obyvatel zpomalilo.
Pak se ale Belgie roku 1830 stala samostatným královstvím. Díky rodinným vazbám svých panovníků země taky získala koloniální panství, dnešní Demokratickou republiku Kongo (neboli bývalý Zair), ale taky středoafrickou Rwandu a Burundi. Belgičané se na tato území dostávali většinou jen jako obchodníci, vojáci a prospektoři, kteří tam objevovali obrovské nerostné bohatství, zakládali plantáže, ale přitom si získali špatnou pověst. Jako kolonisté se totiž chovali tvrdě a ze zemí jen odváželi jejich bohatství. Extrémní tropické podnebí také příliš nelákalo belgické migranty, kteří po desetitisících raději zamířili za oceán do USA a Kanady. Zde patřili především k městskému obyvatelstvu, živícímu se v průmyslu. Naopak do belgických dolů za prací zamířily tisícovky polských horníků. Díky jazykovým znalostem se ale mnoho Belgičanů-Vlámů uchytilo v Nizozemí a Valoni především ve Francii.
Po 2. světové válce však přišlo docela jiné období. V zemi se postupně budovaly centrály Evropské unie a modernizoval se průmysl, což přineslo potřebu tisíců pracovníků. Nejdřív šlo o Italy, kterých v Belgii dodnes žije téměř 200 000. V 80. letech mělo také mnoho socialistických ministrů italský původ. Ve vládě ale zvítězily mafiánské praktiky, které přinesly finanční problémy a uspíšily tak federalizaci státu na vlámské a valonské území. Kromě Italů v Belgii žije nejméně 125 000 Francouzů, 117 000 Holanďanů. 37 000 Němců má své vesnice už stovky let především v pohraniční oblasti Eupen-Malmédy.
Nejpočetnější skupiny dnešních imigrantů (kromě úředníků evropských struktur) dnes ale pocházejí z muslimských zemí. Především se jedná o čtvrt milionu Maročanů a desetitisíce Turků, Indů, Alžířanů a Konžanů, kteří žijí v Bruselu, Charleroi a hlavně v přístavu Antverpy, kde často pracují v přístavech. Mají tam svou čtvrť, paradoxně hned vedle místních Židů, kteří v tomto městě mají prakticky jedinou, desetitisícovou komunitu ortodoxního zaměření v Evropě. Některé části země a hlavně Bruselu už tedy vypadají opravdu multikulturně a vyloženě evropsky, což ale neznamená bezproblémovou koexistenci. Jako příkladní Evropané se však Belgičani snaží.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
