10 nejlepších knih 2018 podle Radia Wave. Nechybí šumavští samotáři, Sylvia Plath a Barbora Škrlová

Aleš Palán – Raději zešílet v divočině, doporučuje Karolína Demelová

Kniha Raději zešílet v divočině|foto: Barbora Linková

Musím zmínit Aleše Palána a jeho Raději zešílet v divočině, knížku rozhovorů se samotáři a samotářkami na Šumavě. Tahle kniha je skvělá po všech stránkách. Přináší silné příběhy, které vypráví samotáři o svém všednodenním životě, o mysticismu, o hledání Boha nebo něčeho, co je přesahuje, nebo o tom, jestli budou mít dost dříví na zimu. Zároveň bych vyzdvihla, jak je kniha napsaná a jak jsou rozhovory vedené, a to tak, že si toho skoro nevšimnete, což je opravdu umění. Já jsem se k některým pasážím vracela a obdivovala Palána, jak dokáže klást tak dobré otázky tak jednoduše a navést tak na něco, co by vás vůbec nenapadlo.

Han Kang – Kde kvete tráva, Sylvia Plathová – Pod skleněným zvonem, doporučuje Klára Vlasáková (Salon Práva)

Ráda bych dala dva tipy. První je Kde kvete tráva od jihokorejské autorky Han Kang, která se před pár lety blýskla už románem Vegetariánka. Kang líčí masakr v jihokorejském Kwangdžu, který následoval po občanských nepokojích v 80. letech. Událost líčí z několika perspektiv a nevyhýbá se ani velmi překvapivé a nepříjemné perspektivě mrtvého těla nebo pohledu přeživšího, který se ale ze svého traumatického zážitku už nikdy nedostane. Absenci lidskosti a odzávorkovanou hrůzu podává skvěle i formálními prostředky.

Sylvia Plath|foto: CC BY-SA 4.0, orvillel loyd douglas

V nakladatelství Argo letos znovu vyšla novela Pod skleněným zvonem americké básnířky a spisovatelky Sylvie Plath. Ta kniha mě znovu překvapila. Je úžasná a bolestivá v tom, jak líčí ponor do deprese. V literatuře tohle podle mě nemá moc srovnání.

David Keenan – This Is Memorial Device, doporučuje Jiří Špičák

This Is Memorial Device je beletristická prvotina skotského hudebního publicisty Davida Keenana, který přispívá třeba i do časopisu The Wire. Kdybychom ji měli přirovnat k něčemu českému, tak asi ke knize Bomba Funk Karla Veselého. Příběh imaginární postpunkové kapely je psaný formou orální historie, deníků a taky třeba formou zápisků z fejkových hudebních fanzinů. Keenan píše o tom, jaké to je, vyrůstat na skotském maloměstě v 80. letech, ale především o hudbě, která jako jediná má možnost člověka vytáhnout ze zabláceného skotského marastu, kde se rozpadá průmysl, Margaret Thatcher ničí každodenní život a jediné východisko je číst si potají filozofické spisky a dělat energickou a emoční hudbu.

Petr Borkovec – Herbář k čemusi horšímu, Liou Cch’sin – Vzpomínka na Zemi, doporučuje Jonáš Zbořil

Palán, Knausgard, Ferrante & další. Které knížky letos zazářily?

• Upravit
• Smazat

Co nás v uplynulém literárním roce nadchlo, překvapilo a potěšilo, jaké prvotiny se nejvíc povedly a které knížky letos zabalit (nebo si přát) pod stromeček? Vezměte si do rukou tužku, ať si stihnete zapisovat všechny tipy z naší debaty v pořadu Liberatura s literárními publicistkami Klárou Vlasákovou a Klárou Fleyberkovou. 

Kniha Petra Borkovce je nesmírně zajímavá i proto, že svým způsobem nepůsobí jako kniha, ale jako zápisník z Pinterestu nebo Tumblr blog. Tenhle zápisník zkoumá vztah člověka, poezie a jazyka k přírodě. Často se tu objevují nedokončené básně, nepochopitelné poznámky, útržky, je tu báseň v řečtině, jsou tu texty, které působí, jako by je generoval počítačový algoritmus. Především mě baví, že to má být přírodní lyrika, ale protože jsou ty texty tak zvláštně rozkódované a rozmontované, ukazují nejen na přírodu, ale hlavně na člověka. Na to, co se s ním děje, zatímco příroda přihlíží. Je to docela zajímavý, obrácený vztah, který člověku může dost otevřít oči.

Druhý tip je taková ozvěna z předloňského roku, kdy jsme skoro všichni v redakci Radia Wave doporučovali Liou Cch’sina a dva díly jeho trilogie Vzpomínka na Zemi. Já teď doporučím díl třetí. Liou Cch’sin je autor s obrovským rezervoárem fantazie, zároveň je na té knize zábavné, že člověka nutí přemýšlet nad fyzikálními záležitostmi. Vlastně mám pocit, že se tu řeší takové fyzikální aporie. Vzpomínka na Zemi je kniha neuvěřitelně zábavná, ale také intelektuálně stimulující.    

Adéla Knapová – Slabikář, doporučuje Klára Fleyberková (Český rozhlas)

Román Slabikář byl trochu zastíněn komiksem Svatá Barbora (Marek Šindelka, Marek Pokorný, Vojtěch Mašek), který zpracovával stejné téma. Adéla Knapová se ale tohoto tématu chopila zajímavěji, vrstevnatěji. Knapová zaujala už u své první knihy, což byla taková tenoučká záležitost, drobná novela Nemožnost nuly. Tohle je naopak velice rozsáhlý román, kde si shodně s tvůrci Svaté Barbory vytvořila stejný rámec. Vzala si jako hlavní postavu novinářku, která zpracovává celou kauzu. Je zajímavé, že se dva tvůrčí týmy střetly jednak tematicky, jednak ve způsobu, jakým o něm referovaly. Pro mě je ale Knapová přece jenom zajímavější. Její kniha je drásavá, náročná a je docela složité se prokousat přes první desítky stran. Určitě je dobré to na začátku nevzdávat, protože na závěr to stojí za to.

Angela Saini – Od přírody podřadné, doporučuje Alžběta Medková

Angela Saini|foto: Ladislav Bruštík

V Česku je feminismus pořád trošku sprosté slovo, a tak je vydání knihy Angely Saini malým požehnáním. Britská vědkyně a novinářka se rozhodla zjistit, jak vědci ze všech možných oborů zkoumali a zkoumají rozdíly mezi pohlavími. Téma je to víc než aktuální, vědci sice už netvrdí, že ženský mozek je zaostalejší a že ženy jsou podřadné, ale staleté předsudky se podepisují i na současné vědě. Saini dokáže na české poměry neuvěřitelně čtivým způsobem popsat i velmi složité vědecké teorie a problémy a její oceňovanou knihu můžu doporučit i těm, kteří mají jinak ze slova gender osypky. Dozvědí se třeba, jestli jsou holčičky opravdu méně technicky nadané než kluci nebo jestli může dítě spokojeně vyrůstat i bez matky.   

Michael Hudson – …and forgive them their debts, doporučuje Matěj Schneider

Přebal knihy Michaela Hudsona …and forgive them their debts|foto: Barbora Linková

Nová Hudsonova kniha je průlomové dílo, které se vypořádává s historií dluhů. Hudson v ní tvrdí, že v mezopotámských civilizacích doby bronzové bylo naprosto běžné, že když přišel k moci nový vladař, tak zrušil všechny dluhy. Hudson upozorňuje, že toto odpouštění dluhů je v dnešní společnosti dost pozapomenuto a že je to chyba. Odpouštění dluhů totiž podle něj udržovalo ekonomickou stabilitu starověkých civilizací. Pozoruhodné také je, odkud si Michael Hudson vypůjčil název svého díla. Hudson píše, že Ježíš byl v podstatě populistický revolucionář a že v původním znění Otčenáše nemá být A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům, ale Odpusť nám naše dluhy, jako my odpouštíme našim dlužníkům.    

Alexandr Flek – Parabible, doporučuje Petr Wagner

Doporučil bych knížku s názvem Parabible, která parafrázuje evangelické biblické příběhy. Na jedné straně najdete vždy řecký originál a jeho klasický překlad do češtiny, na druhé straně je pak jeho parafrázovaná verze. Nově převyprávěné příběhy jsou hodně společensky, nábožensky a politicky angažované a také trochu provokativní. Myslím, že Parabible udělá radost jak těm, kteří Bibli znají, tak těm, kteří se s biblickými příběhy teprve seznamují a postava Ježíše Krista je jim zatím spíš neznámá.