Obyčejní lidé s neobyčejnými osudy
Trochu jinýma očima, než je v kraji zvykem, se režisér Saša Dlouhý v dokumentu Bohu žel podíval na uprchlíky v Česku.
V každém vidí živý lidský příběh, nikoliv „uprchlickou krizi“. Tři roky sledoval život několika cizinců, kteří tu požádali o azyl. Jsou u nás různě dlouho, od několika měsíců, jako Rus Vladimír Špitaljov a jeho žena, až po dvacet let, jako Gruzínec Zurab Nadiradze. Vedle nich se ve filmu představují Nigerijec Olalekan Olufemi Akintola, Syřané Geroge Yako a Hadi A. Khatib, Iráčan Ahmed Al-Sabaiei (mimochodem, uznávaný filmový režisér) s manželkou. Mladí i starší lidé z Ruska, Asie či Afriky jsou na uprchlické trati většinou už dlouho a důvody jejich odchodu z vlasti se liší, vždy jsou však závažné. Mají společné i to, že nepobírají dávky, ale pracují, i když většinou nikoli v původních profesích. Snaží se začlenit do společnosti, která je (ne)přijímá. Jejich úsilí o azyl má rozdílné finále.
K přednostem snímku patří úspěšná snaha o poklidný tón. Autor představuje své protagonisty jako obyčejné lidi, byť s neobyčejnými osudy. Zachycuje jejich věcné, nepatetické výpovědi o dramatické minulosti, podává svědectví o všedních dnech, nesnadné komunikaci se vzdálenou rodinou, o jednání na úřadech. Zkrátka každodenní záležitosti, z nichž se skládá pobyt v Česku. Režisér vede dialog s humanitárními pracovníky a příslušníky lidskoprávních organizací a výjimečně sleduje i aktivisty angažující se proti uprchlíkům na hlučných demonstracích.
Natočil několik nenávistných projevů podněcovaných populisty a odhalil při tom nejen nevraživost a hysterii, ale také neznalost, nepochopení a faktickou pomýlenost jejich hesel.
Dlouhému nešlo o politický rozměr problému, chtěl pouze podat svědectví o životě uprchlíků v Česku, ale vyznění snímku prostě nemůže být apolitické. Už proto, že právě někteří politici a jejich strany zneužívají uprchlickou krizi k vlastním mocenským záměrům. A ty nemají s migranty téměř nic společného.
