Na střelnici se neimprovizuje
!["Improvizaci jsem musel nechat u kávy před studiem a soustředil jsem se jen na text," říká o natáčení četby Petr Čtvrtníček](https://program.rozhlas.cz/sites/default/files/images/6a3827ce8d602205dbb5b486fea6ff73.jpg ""Improvizaci jsem musel nechat u kávy před studiem a soustředil jsem se jen na text, " říká o natáčení četby Petr Čtvrtníček | foto: Tomáš Vodňanský, Radioservis")
Výběr Petra Čtvrtníčka pro rozhlasovou četbu románu Jáchyma Topola Citlivý člověk mnohé překvapil. Herce spojeného především s komediálními rolemi, reklamou a improvizací posluchači z rozhlasu zatím příliš neznají, ale po této četbě si mohou být jisti, že příležitostí k dalším rolím bude více.
Znal jste texty Jáchyma Topola dříve?
Přiznám se, že jsem znal spíše texty jeho bratra Filipa, které psal pro své Psí vojáky, s Jáchymovou prací jsem se seznámil teprve nedávno.
Četl se vám jeho jazyk nahlas dobře?
To ano, hlavně se jednalo také o detektivní práci, neboť Jáchym píše bez uvozovek a v několika rovinách. Příběh se valí dopředu, je košatý až opulentní, autor s obrovskou chutí běží se svými hrdiny bez ustání tam, kde je už už chce mít - a teď se v tom hrome vyznej!
Vzpomínám s láskou na situace, kdy jsem se zmatený ptal režiséra, a tohle jako říká kdo? On se hluboce zamyslel a povídá, no asi ta ženská, ne? Já na to, že to asi jo, ale která, a pan režisér s úsměvem pravil, to bych taky rád věděl...
Jak jste se na četbu připravoval? Čtete si pasáže, zvýrazňujete místa, dechy, poslouchal jste nějakou četbu pro inspiraci?
Já jsem ještě takový rozhlasový neandrtálec. Když jsem dělal nějaké drobné role v rozhlasových hrách, koukal jsem mistrům přes rameno, jaké mají v textu intonační poznámky, a ti bardi měli kolikrát scénář tak pokreslený, jako když se člověk ve škole nudí a kreslí si do sešitu bezděčně nějaké klikyháky, takže tam jsem neokoukal nic, navíc každý má jinou metodu, stejně jako navigátor v rallye, tam si také každý dělá rozpis trošku jinak. Tak jsem zkoušel zapsat si něco v textu sám, ale pak jsem stejně nevěděl, co jsem tím myslel, tak to dělám spíše intuitivně, jen si občas podškrtnu nějaké důrazy.
Byla tam vůbec nějaká možnost pro improvizaci?
Kdepak, improvizaci jsem musel nechat u kávy před studiem a soustředil jsem se jen na text. S lítostí jsem pochopil, že při četbě nemůžu autorovi nijak pomáhat, přidávat slovíčka nebo škrtat. Poprvé před mikrofonem to bylo dost zvláštní, neboť já dělám všechno tak nějak intuitivně a většinou „volně na motivy“ a vždycky mi to nějak projde. V divadle, i když se zaťatými zuby, ctíte text, máte ještě gesto, nějak se tváříte, můžete udělat salto nebo se jen tak podrbat za uchem, a tady jen papír a mikrofon. Je to stejné jako na střelnici, tam když máte v ruce odjištěnou zbraň, také není moc místa pro improvizaci.
Nechal jste se při četbě režisérem vést?
Ano, Petr Mančal si mě vedl k mikrofonu jako k oltáři.
Ironie a černý humor Topolova románu jsou ve vašem podání nenápadně zvýrazněné tím, že text čtete tak, jako by tam ani nebyly. Paradoxně tím víc vystoupí. Byl to záměr?
Já měl jediný záměr, číst ten román tak, aby si posluchač nestýskal, „á jé, to jste to dali tomu pravýmu...“
Posloucháte audioknihy?
Audioknihu jsem si ještě nekoupil. Poslouchám rozhlasovou četbu nejradši živě, nebo z archivu rozhlasu.
