Znělka jako kompas. S Floexem o nové zvukové grafice stanice Vltava

20. červenec 2020

Od konce června má stanice Vltava novou zvukovou grafiku, jejímž autorem je hudebník Tomáš Dvořák alias Floex. Ten v rozhovoru prozradil, jak při práci na znělkách postupoval a proč se nové znělky staly pomyslným kompasem, orientujícím posluchače různými proudy stanice Vltava.

Jaký vztah máte ke Smetanově Vltavě?

Nemám k ní nijak vyhraněný vztah. Vzpomínám si, jak jsem se tuto skladbu učil, když jsem chodil do lidušky, popisovali jsme si jednotlivé části Vltavy. Myslím, že jako Češi máme v sobě tuto skladbu geneticky zakódovanou.

Bylo obtížné s ní pracovat, zároveň ji pojmout po svém a navíc to udělat tak, aby to fungovalo jako rozhlasová znělka?

Byla to výzva. Snažil jsem se klást velký důraz na funkčnost znělky. Měla by mít pro posluchače úlohu orientačního systému, měl by tam být zřejmý posun oproti ostatní hudbě, kterou posluchač na stanici slyší. Znělka v sobě zkrátka musí mít znělkovitost – to znamená, že existuje nějaká konvence, aby to působilo jako znělka, ale zároveň jsem Smetanovu skladbu nechtěl zneuctít, přál jsem si, aby výsledek měl v sobě eleganci. V historii vltavských znělek se vždy vycházelo ze samotné Vltavy, takže se buď vzala partitura a přehrála se jinými nástroji, třeba syntetizátory či napodobeninami klasických nástrojů, nebo se zredukovala, jako v případě znělky mého předchůdce Ivana Achera, který ji pojal jako zvonkohru. Zkoušel jsem také udělat tuto konverzi do jiných nástrojů, ale znělo to hůř než originál. Skladba byla zkrátka napsaná pro symfonický orchestr, tak proč z ní dělat něco jiného. Pokusil jsem se ji spíš transformovat a výsledkem je koláž, v níž jsou prvky původní partitury. Spojil jsem třeba část skladby, kde hrají hoboje a harfa, se syntetizátory, a naopak jsem zase vysamploval kousky z nahrávky SOČRu. Záměrně jde o koláž, která v sobě má mít posun ke znělce, ale nepřiznává zcela původní skladbu. I když odkaz na Vltavu je myslím zřejmý, zejména díky typické flétně na začátku.

Tomáš „Floex“ Dvořák

Zmínil jste skladatele Ivana Achera, který složil vltavskou znělku před vámi. Zajímal jste se o historii vltavských znělek a snažil jste se vůči nim nějak vymezit?

Zmapované to nemám, zajímal jsem se hlavně o dvě předešlé znělky, a to od Ivana Achera a Jakuba Rataje. Potřeboval jsem něco, vůči čemu se mohu nějak vymezit, abych reflektoval současnou potřebu nové znělky. Navíc podobně jako Ivan Acher dělám elektroakustickou hudbu – on sice víc scénickou, zatímco já tíhnu spíš k filmům či počítačovým hrám –, takže jsem si pro sebe musel najít nějaký nový obsah.

Jaké bylo zadání od vedení stanice Vltava?

Měl jsem volnou ruku. Oslovili mě na základě toho, že znali mou dosavadní tvorbu a chtěli zkrátka znělku od Floexe. Navíc jsem s Vltavou dříve spolupracoval a míval jsem tu i vlastní pořady o hudbě. Bylo tudíž jasné, že stanici znám a mám k ní osobní vztah. Vedení Vltavy mělo rámcovou představu, aby znělka byla svěží a otevřenější směrem k artové hudbě a k pořadům, které ji zaštiťují. S šéfredaktorkou Jaroslavou Haladovou jsme hlavně řešili, jak postavit znělky tak, aby pomohly posluchačům lépe se orientovat ve vltavské skladbě programů. Dřív na Vltavě byly jingly a předěly, nový formát spočívá v tom, že sice máme úvodní jingle, ale pak se ohlásí název pořadu a poté jede podklad, do něhož mluví ten který moderátor. Zdá se to jako detail, ale je to zásadní změna, protože se znělka může měnit podle jednotlivých spíkrů a informací. Navíc jde o celkové zjednodušení – dříve měl každý pořad svou znělku, nyní spíš pomáháme posluchači zorientovat se v jednotlivých typech programu – v tom, zda poslouchá mluvené slovo, vážnou hudbu, jazz či publicistiku.

Čtěte také

Kromě toho jste složil znělku k vybraným vltavským pořadům jako ArtCafé či Mozaika. Čím jste se zde inspiroval?

Nejtěžší pro mě byla hlavní vltavská znělka. V těchto krátkých skladbách jsem nebyl vázaný na Smetanovu Vltavu, a tak jsem občas trošku víc vystrčil růžky. Znělky nejprogresivnějších pořadů jako Sedmé nebe nebo ArtCafé znějí jako současná elektronika, Rádio Dada je zase hravější.

Před několika lety jste měl na stanici Vltava vlastní pořady o hudbě. Neplánujete nějaké další?

Snažil jsem se tehdy ve svých vltavských pořadech ze svého pohledu lidem otevírat nové hudební obzory, což se zase tak často nedělá, protože moderátoři nebývají aktivní hudebníci. Když jsem připravoval profily slavných muzikantů, nutilo mě to studovat do hloubky jejich tvorbu. Každý umělec je mikrokosmos nápadů, do kterého mě vždy bavilo pronikat a pochopit ho. Ta práce mě moc bavila, ale byla to určitá etapa mého života, kterou dnes vnímám jako uzavřenou, protože jsem zjistil, že skládání hudby mi jde asi lépe.

Co rád v rozhlase posloucháte?

Mám rád Vltavu jako celek, protože má klidný nádech a zároveň velký potenciál – nabízí kvalitu v dobrém slova smyslu, čímž nemyslím nic přehnaně intelektuálního. Pro mě jako pro umělce, který se sám pokouší o artovou tvorbu, jde o stanici, ke které mám hodně blízko. Baví mě ArtCafé či Sedmé nebe, ale mám rád i rozhlasové hry nebo pořady objevující současnou vážnou hudbu.

Jak trávíte léto? Chystáte něco nového?

Já pořád něco dělám. Nyní jsem zavřený ve studiu a dokončuji hudbu k německému filmu Je Suis Karl. Chystám se také na hudbu k rozhlasové hře pro děti Pérák, kterou připravuji s režisérem Ondřejem Štefaňákem. Jde o jeho rozhlasový debut.

Spustit audio

Související

Více o tématu