Závěť usměvavého Krále. O poslední nahrávce rockera, který to z Čechů dotáhl nejdál

Ivan Král

Hrál s Patti Smith i s Iggy Popem, přátelil se s Davidem Bowiem. A právě Bowieho s jeho předsmrtným albem Blackstar jako by Ivan Král chtěl napodobit, když svou poslední nahrávku Smile pořídil patrně doslova na smrtelné posteli.

Tak jako chameleon popu a rocku přitom i Ivan Král zůstal věrný sám sobě – Bowie na závěrečné nahrávce korunoval své hudební vizionářství, Král pro svůj finální počin připravil materiál, jenž je dokonalou trestí jeho jednoduchého, ale fungujícího písničkářství. Muzikant, jenž nečekaně zesnul zkraje února v Michiganu, natočil desku Smile v domácím nahrávacím studiu Bunnyhutch jen se svou manželkou a výhradní textařkou Cindy Hudson. Asi moc nepřekvapí, že většina z tuctu nových skladeb se nese v pomalejším tempu, je to ten Králův nostalgický písňový rukopis, s nímž v půlce devadesátých let v Česku odstartoval svou „druhou kariéru" – vzpomínáte na nonšalantní Winner Takes All z debutového sólového alba Nostalgia nebo na baladu Sen, již napsal pro kapelu Lucie?
Přístup Ivana Krále k tvorbě a třeba i produkci písní byl vždy tak trochu punkový, což by jistě potvrdily kapely Alice, Mňága a Žďorp nebo třeba Lenka Dusilová, jejichž deskám pomáhal na svět. Ostatně je to právě Král, kdo je jako kameraman a režisér podepsán pod kultovním dokumentem The Blank Generation, sledujícím zrod newyorské punkové scény na čele s Ramones, Blondie, Talking Heads nebo Patti Smith Group. Označení punkový budiž v Králově případě synonymem pro to, že primární je vždy hudební nápad, atmosféra písničky, až pak, možná, následují nějaká studiová cingrlátka.

ivan král smile.jpg


Přesně takové je i album Smile. Většina písní má kolem tří minut, což bohatě stačí, mohutnější stopáž by jen rozmělňovala to podstatné. A jako na plátnech starých mistrů se na nahrávce občas objeví zdánlivě nepřípadné známky autenticity, tu zaslechneme harašení špatně zapojené aparatury, jinde zvukově přepálené kytary nebo špatně sejmutý vokál.
Všechny ty technické nedostatky, strohost nahrávky a její trochu garážový zvuk, možná způsobené jen nedostatkem času či financí, ovšem jen zvýrazňují elementární kvalitu Králových písniček, tu lehkost jeho skladatelského talentu. Album Smile je tak možná paradoxně tím nejvěrnějším vystižením osobnosti rockera, který to z Čechů dotáhl vůbec nejdál.

Spustit audio
autor: Milan Šefl

Související