Vavříny pro magickou realitu v próze i překladu. Státní cenu za literaturu a překladatelské dílo získali Michal Ajvaz a Blanka Stárková

Moderátorka Blanka Stárková|foto:Vojtěch Havlík,Český rozhlas

Dvě různé poroty tak v jistém smyslu vyzdvihly hravou fantazii, která nachází magické podněty v obyčejných předmětech, situacích a jejich aspektech. Tak by se totiž dalo charakterizovat dílo Michala Ajvaze, ale přízvisko „magický realismus“ se asi nejvíce pojí s kolumbijským autorem Gabrielem Garcíou Márquezem, jehož dílo hojně překládá právě Blanka Stárková.

Výherci a další skvosty

Státní cena za překladové dílo se uděluje od roku 1995 a je určena k ohodnocení významného literárního překladu z cizího jazyka do češtiny nebo za dosavadní činnost v oblasti překladu literárních děl. Právě druhý případ uznání celoživotní práce se týká Blanky Stárkové. Ta je rovněž laureátkou Ceny Josefa Jungmanna za překlad knihy Javiera Maríase Černá záda času a roku 2014 obdržela také Řád Isabely Kastilské za šíření povědomí o španělské kultuře v České republice a prohloubení kulturních vztahů mezi oběma zeměmi. Dlouholetá spolupracovnice Českého rozhlasu a v letech 1999-2002 také šéfredaktorka Vltavy přeložila krom již zmíněného Márqueze knihy autorů jako Jorge Louis Borges, Julio Cortázar, Javier Marías, Abel Posse, Javier Cercas, Zoé Valdésová a dalších.

Příchuť dobrodružství

Státní cenu za literaturu získal spisovatel Michal Ajvaz, známý svými romány jako Druhé město, Prázdné ulice, Cesta na jih nebo Lucemburská zahrada, které do každodenních výjevů začleňují fantaskní motivy a proměňují všední realitu v prostor dobrodružství. „Děje a města se na sebe vrství a zavinují jeden do druhého jako houpavé labyrinty, zavěšené na erudici a sečtělosti romanopisce, který o několik délek přesahuje českou literární produkci,“ tak popsala poslední Ajvazovu knihu spisovatelka Markéta Pilátová. Kromě rozsáhlého románu Města by se však dal výrok vztáhnout i na jeho další prózy.

Michal Ajvaz v Brně|foto:Alena Blažejovská,Český rozhlas

Michal Ajvaz, který vystudoval češtinu a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, pracoval za normalizace mimo jiné jako domovník, noční hlídač a čerpač. Literárně debutoval roku 1989 sbírkou poezie Vražda v hotelu Intercontinental, pak následovalo na dvacet knih imaginativní prózy a postmoderně filozofující esejistiky. „Hlavním inspiračním zdrojem je pro mě asi moje dětská četba, protože si čím dál víc uvědomuji, že se v mých knihách opakuje struktura dětské dobrodružné literatury, kdy se hledá nějaká důležitá věc, jezdí se po světě a zažívají se dobrodružství. Zhruba od svých deseti let jsem měl rád Edgara Allana Poea a strašně na mě zapůsobila pohádka Mistr Blecha od německého romantika E. T. A. Hoffmana. Ale souhvězdí těch největších autorů, kteří pro mě nejvíc znamenají je asi Franz Kafka, Marcel Proust a Rainer Maria Rilke,“ řekl spisovatel Michal Ajvaz, který se stal pětadvacátým držitelem Státní ceny za literaturu. (Byl by šestadvacátý, ale roku 2018 Jiří Hájíček cenu odmítl.)