Tony Pagoda se nostalgicky ohlíží za minulostí. Sorrentinovy povídky s hvězdičkou

Jeho román Všichni mají pravdu (Hanno tutti ragione), jehož hrdinou a vypravěčem je neapolský popový zpěvák Tony Pagoda, inspirovaný jednou z postav režisérovy prvotiny Přebytečný člověk, se setkal s nadšenými ohlasy čtenářů i kritiky.

Sorrentino na tuto knihu navázal sbírkou povídek Tony Pagoda a jeho přátelé (Tony Pagoda e i suoi amici), a jak již název napovídá, setkáme se v ní se stejnou titulní postavou. Tentokrát je ale někdejší vášnivý kuřák, milovník žen, drog a rozmanitých slastí života o poznání starší a nostalgičtější. Ostatně právě nostalgie je ústředním prvkem knihy, kterou od 2. června nabídne vltavská Četba s hvězdičkou v interpretaci Jiřího Vyorálka a v režii Víta Vencla.

Sorrentinovy povídky načetl herec Jiří Vyorálek|foto:Český rozhlas

„Nostalgie je kotva, za kterou se můžeme chytit. Nepokládám ji za nic špatného. Je to krásné setkání s naším dětstvím, s minulostí a zejména s dětským pohledem na svět. Proto to nejlepší, co může člověk dělat, je být nostalgický,“ prohlásil Sorrentino v jednom rozhovoru a jeho alter ego Tony Pagoda k tomu dodává: „Život, řekněme si to na rovinu, je vážně prevít. Jako dítě si člověk pamatuje všecko, ale nemá co si pamatovat. Jako stařec si nepamatuje nic, ale měl by hromady věcí, který by moh vystavit na stolečku s nostalgií. Vzpomínka na velkolepý chvíle se vám rozdrobí v prstech jako tři dny starej loupák.“

„Nostalgie je kotva, za kterou se můžeme chytit. Je to krásné setkání s naším dětstvím, s minulostí a zejména s dětským pohledem na svět,“ prohlásil Paolo Sorrentino |foto:Profimedia

Tony Pagoda se stejně jako kdysi pídí po autenticitě, úžasu, smíchu a troše citu. V jednotlivých povídkách nám představuje své přátele a blízké, některé už známe z předchozího románu, jiné ne. Je mezi nimi věčně nedospělý politik, který rozhoduje o zásadních otázkách země, marnivý umělec, jenž se vyžívá v okázalém luxusu, proslulý kouzelník, jehož triky Tony k uzoufání touží prokouknout, autorova maminka, která pro legraci udělá cokoli, nebo tanečnice u tyče, jejíž půvab a odřené kotníky vzbuzují spíš soucit než touhu. Ať už jsou to známé postavy italského šoubyznysu, mafiáni či politici, Tonyho příbuzní či zcela neznámí lidé, s vtipem a ironií nám odhaluje jejich slabosti i skrytou krásu, umí si z nich utahovat i dojímat se nad nimi.

„Jako že je pámbů nade mnou, poezie, vulgarita a něha jsou všude.“ Sorrentino umí být tvrdý, někdy i nelítostný, ale zároveň také upřímný, stejně jako Tony Pagoda, který už na sklonku života nemá co ztratit. O co více provokuje a ironicky glosuje přítomnost, o to nostalgičtěji se ohlíží za minulostí.