Steven Soderbergh už na Netflixu nastavuje zrcadlo. Ve filmu The Laundromat propírá naši chamtivost

Na veřejnost tehdy unikla data panamské společnosti Mossack Fonseca, která se specializovala na zakládání firem v daňových rájích. Ty fungovaly jako prázdné skořápky, do kterých světoví byznysmeni, ale i politici nebo celebrity ukrývali majetky před daňovými zákony svých zemí. Skořápka je tu výstižný pojem. Ani v Soderberghově filmu totiž nic není takové, jak se to na první pohled jeví.

Dva nýmandi z Panamy

Rámec vyprávění tvoří mudrování dvou přestárlých seladonů s tvářemi Garyho Oldmana a Antonia Banderase, z nichž se vyklubou samotní pánové Jürgen Mossack a Ramón Fonseca. V oblecích účastníků televarieté nás provádějí naleštěným světem honosných klubů a plážových rezortů. Ten ale na první pohled chřestí lepenkou křehkých kulis, které se mohou při prvním neopatrném pohybu zhroutit. S teatrální dikcí teleshoppingových eskamotérů při tom deklamují fráze o „tajném životě peněz“ jako z laciných příruček, jak se stát milionářem snadno a rychle.

Zajištěná důchodkyně Ellen celý život důvěřovala systému. Když ji spolu s mužem smete z výletní lodi zvlášť nepříjemná vlna, ironií osudu se sama ocitne na suchu|foto: Netflix

Soderbergh má vzácnou schopnost procházet žánry. I vzdálená témata, jako jsou pojistné machinace v hororu Unsane nebo byznys s vrcholovými sportovci v jeho předchozím filmu High Flying Bird, je schopen podat jako strhující detektivku. Ani jeho nejnovější film není žádná minuciózní investigativní práce, v níž by demaskoval mechanismy pochybných finančních operací. A nezajímá jej ani podrobné nebo náležitě šokantní objasňování souvislostí, jak to udělal třeba Adam McKay ve filmu Sázka na nejistotu o americké hypoteční bublině.

Naopak se s patřičně ironickým úšklebkem pouští do svých postav a soustředí se čistě na jejich hledisko. Vypráví hřejivé lidské příběhy pokrytectví těch, co parazitují na nedokonalém systému a snaží se z něj získat co nejvíc bez ohledu na druhé. Zajímá ho, jak jeho hrdiny formují jejich slabosti, životní otrlost nebo naopak naivita. Zručně pracuje se zkratkou a ve filmu členěném do kapitol se soustředí na nespojité fragmenty z jejich životů. I ty se ostatně mírou přetvářky podobají skořápkám, s nimiž buď obchodují, nebo do nich sami uložili aktiva.

Řídit svět jako firmu

Zajištěná důchodkyně Ellen celý život důvěřovala systému. Když ji spolu s mužem smete z výletní lodi zvlášť nepříjemná vlna, ironií osudu se sama ocitne na suchu. Za apartmá, ke kterému má sentimentální vztah, někdo předem zaplatil v hotovosti a z odškodného za manželovu smrt neuvidí nic. Peníze totiž spolkla jakási podvodná firma se sídlem v Karibiku. Mezitím na jednom z tamních ostrůvků ředitel myriády fiktivních společností sází podpisy ke smlouvám jako Baťa cvičky a občas si odskočí ke své druhé manželce do Miami. To majitel jedné ze skořápek, podnikatel Charles, je spořádaným otcem od rodiny, do běloskvoucí lilie má ovšem daleko. Když mu dcera přijde na avantýru, je přesvědčený, že není nic, co by v rámci rodinných vztahů nevyřešil dostatečný balík peněz, a snaží se jimi přimět svoje dítko k mlčení.

Ať už stojí jeho hrdinové a hrdinky na jakékoliv straně barikády, nemohou vyhrát a Soderbergh je nechává naplno prožít nevýhodnost jejich situace. Jako málokterý tvůrce v nás dovede vzbudit solidní depresi z vědomí, na jak bizarních zákonitostech stojí naše civilizace. Rozehrává tragikomedii na otřepané téma, kterak peníze hýbou světem, ale bere nám oblíbenou iluzi několika mocných, kteří tahají za nitky. Naopak mnohem prozaičtěji ukazuje, že jeho běh neurčuje ďábelský plán geniálních konspirátorů. Hlavním hybatelem událostí je přirozená lidská chamtivost, kterou větří všichni obchodníci s teplou vodou, co podobně jako Mossack a Fonseca měli dostatek štěstí a našli pro své „podnikání“ mezeru v systému.