Projekt metaBALETKY může být hluboký právě proto, že je hluboce prožitý, říká Miřenka Čechová
Autobiografický román Baletky Miřenky Čechové rozvířil vody v taneční komunitě i mimo ni. Díky těmto emotivním reakcím, kde hrál prim strach, vznikl projekt metaBALETKY.
Premiéra multimediálního projektu metaBALETKY Spitfire Company proběhla v pondělí 3. května a online je ke shlédnutí až do čtvrtka 6. května.
Miřenka Čechová, autorka konceptu metaBALETEK i jejich protagonistka, si pro autorské projekty vybírá osobní témata. Práce s autobiografií je pro ni způsob, jak přistupovat k tvorbě. Tématy disciplinace těla a zkušeností z baletního prostředí, kterými pracuje i v metaBALETKÁCH, se Čechová zabývá dlouhodobě. Tato témata se objevila například v představení FAiTH, kde zpracovala tragický příběh bývalé primabaleríny a pedagožky Pražské taneční konzervatoře, nebo v dokumentární videoinstalaci Byla jsem baletkou, kde pětice žen sdílí své příběhy o vztahu k tanci, se kterým po letech dřiny skončily.
Propojení osobního s veřejným
V rozhovoru s umělkyní Miřenkou Čechovou a filozofkou Alicí Koubovou rezonuje otázka nemožnosti oddělit tvůrčí činnost od samotného umělce. Alice Koubová upozorňuje na to, že každé umění je ve svém východisku osobní – a důležité je, jak toto východisko zpracovává a tvaruje. „Bez toho že bych byla osobní, nemohu být obecná,“ dodala Koubová s odkazem na výklad Adriany Šimotové a upřesnila, že uměleckou virtuozitu vnímá tehdy, když tvůrce vychází ze sebe, ale nezůstává u sebepotvrzování, nýbrž dovádí svůj výraz do rezonance s okolím, se společností, s veřejným prostorem.
Když se pohybujeme podél entuziasmu, což je bezprostřední podmínka tvorby, tak se přestáváme bát, protože životní energie v nás působí a vytváří nějaký tvar, ornament.
Alice Koubová
Diskuze mezi umělkyní a filozofkou začaly ještě předtím, než román Baletky vyšel. Společné přemýšlení o specifických reakcích, které tento text vyvolal, se začalo postupně ukotvovat v potřebě vytvořit inscenaci. Koubová tak v metaBALETKÁCH vytváří Čechové určitý rámec, kde tanečnice zkoumá vnitřní boj hlavní hrdinky s často až devastujícími životními podmínkami. Sledujeme syrový příběh ženy, která čelí strachu promluvit a sbírá sílu postavit se nerovnému soupeři. Filozofka se v představení objeví i jako performerka.
MetaBALETKY mají i filmovou část, která odkazuje k poetice 90. let. Doplňuje ji animace, od níž si autorský tým, do kterého vedle Čechové a Koubové patří i další tvůrci, slibuje humorný nadhled.
Společenská dimenze uměleckého tvaru
V závěru rozhovoru Koubová přemýšlí o tom, jaký má umění dopad na společenské dění a zda má potenciál přinášet změnu. Filozofka zmiňuje, že stejně jako pozorujeme složitý vztah mezi osobním a veřejným, tak podobnou dynamiku můžeme vnímat mezi uměleckým a společenským.
Umění má moc zesílit veřejnou debatu.
Alice Koubová
Silné reakce na konkrétní téma vyjádřené v uměleckém díle znamenají podle Koubové, že dané téma je ve společnosti latentně přítomné a dlouhodobě přehlížené. Umělecké dílo zesiluje a podporuje viditelnost nějakého problému a ten pak může být diskutován vně díla samotného.
Hudbu vybral: Pavel Zelinka
Související
-
Bolest je stále vnímaná jako vstupenka do komunity vysokého umění, říká tanečnice Miřenka Čechová
Jako hledání toho, kým a čím byla, než se jí narodil syn, vnímá Miřenka Čechová svůj román Baletky o krutém světě klasického baletu.
-
Podcast Na čom makáš? otevírá důležitou diskusi o tlaku na uměleckých školách a v praxi
V podcastu Na čom makáš? řeší jeho autor Peter Kolárčik problematiku vyhoření, motivace a tlaku na výkon. Nina Šimůnková se k tématu vyjadřuje z pohledu psychologie.
-
Demi-plié a mládí v háji. Baletky Miřenky Čechové vyprávějí o dívčí vojně, kterou by kluci nezvládli
„Ležíte všichni v placce, a kdo se nedotkne břichem země, tomu Zednářová klečí na zádech a rve ho k zemi navzdory tomu, že holka pod ní rudne a heká.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka