Problém české scény není v kvalitě, říká ředitel Czech Music Office Márton Náray

Czech Music Office, zřízená Institutem umění – Divadelním ústavem, procházela minulý rok přípravnou fází a nyní má svou dramaturgickou radu, složenou z českých hudebních profesionálů, od promotérů po zástupce médií, a byl také vybrán její ředitel. Tím se stal vystudovaný kulturní antropolog Márton Náray, který pochází z Maďarska, kde se věnoval klubové a festivalové dramaturgii, a byl jedním ze zakládajících členů první hudebně exportní aktivity ve své zemi. Povídali jsme si o jeho pohledu na propagaci české hudby v zahraničí i konkrétních aktivitách, které Czech Music Office připravuje.

Z jakého prostředí pocházíte a jaká byla vaše cesta k hudbě a co pro vás znamená?
Jeden maďarský psychoterapeut, kterému je teď už něco přes osmdesát a stal se populárním díky experimentům s LSD na pacientech s psychózami a schizofrenií, napsal hezkou knihu o závislostech, ve které vysvětluje, že závislost je jeden ze základních lidských vzorců chování. Každý máme nějakou závislost, záleží na nás, co bude jejím předmětem. A já myslím, že mou hlavní závislostí je hudba. Vyrůstal jsem v rozhlasové rodině. Bratr mého dědečka byl ředitelem maďarského rozhlasu během německé okupace. Když do země vstoupila Rudá armáda, měl v rozhlase projev, že Rusové nás přicházejí zachránit, což ho dostalo do Osvětimi. Když se pak vrátil do Maďarska, tak ho zase zatkli Rusové. Moje maminka pracovala pro maďarský rozhlas dlouhou dobu, takže jsem v rozhlasových studiích vlastně vyrůstal.

Můžu říct, že mám rád hudbu od té klasické až po elektronickou. A vnímám ji jako něco, co dokáže dávat radost a hýbat horami. Hudbě se věnuji už asi dvacet let. Pracoval jsem jako dramaturg festivalu Sziget a také jsem založil jeden undergroundový obchod s deskami, kde jsem se staral o sekci world music. Po Szigetu jsem pracoval jako editor hudební rubriky v jednom kulturním časopise.

Co vás přivedlo k tématu hudebního exportu?
Začátkem nultých let vzniklo v Maďarsku hnutí, které usilovalo o větší podporu hudby od maďarské vlády. Šlo o podporu celého sektoru, infrastruktury, vzdělávání, vytvoření lepších podmínek pro investování do umění a kreativního průmyslu. Součástí tohoto projektu bylo také vytvoření maďarské hudebně exportní kanceláře. A já jsem byl jedním ze zakladatelů. Není to tak dávno, ale situace se od té doby dost změnila. Velká vydavatelství měla tehdy obrovskou sílu a my jsme ještě bombardovali okolí cédéčky. Kolem roku 2007 jsem se na chvíli odstěhoval do Čech, kde jsem se snažil vytvořit nějaký projekt, ale nic moc z toho nebylo. Ořezali nám rozpočet a vše nakonec vláda ukončila z politických důvodů. Dnes je naopak v Maďarsku větší podpora, než by možná byla třeba.

Eurosonic 2017|foto: Siese Veenstra

Co vás přivedlo k projektu české hudebně exportní kanceláře?
To bylo ještě v době budování maďarské exportní kanceláři. Tenkrát jsem pracoval pro festival Sziget, byl jsem promotér a bookoval turné. V Budapešti jsem také začal dělat pravidelné klubové noci zaměřené na dub pod názvem Dubapešť. A v té době jsme měli vizi o vytvoření jakéhosi hudebního „hubu“ pro hudbu střední a východní Evropy. Od roku 2006 až do roku 2008 jsme pořádali festival a konferenci pod názvem REEgion. Nejdůležitějším výstupem těchto akcí bylo založení iniciativy, kterou podpořil showcaseový festival Eurosonic, a za podpory Evropské komise jsme tento program pod názvem CEETEP spustili. Byl to výměnný program, do kterého se zapojily festivaly střední a východní Evropy, které bookovaly kapely prezentující se na Eurosoniku.

Potom mě oslovili lidé z Eurosoniku, že by bylo fajn, aby se Česká republika také zapojila. Takže jsem se spojil s Institutem umění a připravil kompilaci na USB. Potom už nás Institut umění oslovil, abychom začali pracovat na přípravné fázi projektu proexportní hudební kanceláře. Nyní je tedy podpora hudebního exportu součástí politiky českého ministerstva kultury, což je velký posun. Potom jsem vyhrál vypsané výběrové řízení na šéfa Czech Music Office. Ale příběh má ještě jednu linii, asi před deseti lety se vydala k nám do Budapešti česká delegace s cílem založit exportní kancelář. Členkou delegace byla i moje nynější partnerka a matka mých dětí. Tak to je ta romantická stránka celé věci. A vidíte, nakonec to trvalo celých deset let.

Minulý rok jste začal pracovat na přípravné fázi české hudební proexportní kanceláře. Předpokládám, že jste si definoval problémy místní scény a také úkoly, které bude nutné řešit při organizované snaze o podporu hudebního exportu. Co vidíte jako největší výzvu pro českou scénu v oboru propagace české hudby v zahraničí?
Ta práce je pro mě vzrušující a jsem poctěn, že tu v tomto oboru mohu pracovat, protože hudba může být nejen umění, ale také byznys. Což je pozitivní, ale scénu to staví do poněkud odlišné situace. Je to, jako když máte rybníček a na něm je spousta lidí, kteří pádlují každý jiným směrem. A já si myslím, že jedním z nejdůležitějších úkolů je najít ty společné jmenovatele, ať už se jedná o klasiku, rock, nebo world music. Máme tu hudbu, která může být zároveň produktem výdělečné činnosti. Omluvte mě, že mluvím o produktu, ale ano, v určitém momentě se hudba stává produktem. Když člověk tvoří hudbu, dělá to pro své potěšení a já osobně si myslím, že každý by měl hrát nebo zpívat už jen z terapeutických důvodů. Ale pokud se hudbou chcete živit, musíte se na ni dívat i jako na podnikání.

„Místní scéna by se měla konečně začít definovat jako hudební průmysl. Od labelů přes studia až po média, všichni by se měli spojit.“|foto: Jiří Šeda

Místní scéna by se měla konečně začít definovat jako hudební průmysl. Od labelů přes studia až po média, všichni by se měli spojit. Je to samozřejmě běh na dlouhou trať, ale tohle vidím jako jeden ze základních výchozích bodů. Je třeba najít společné jmenovatele a uvědomit si, že jsme všichni na jedné lodi. To samozřejmě přináší mnoho různých perspektiv, ale také otázek. Já osobně považuju za důležité vzdělávání. Velkým otazníkem je také to, jaké kapely a kdy by měly být podporované.

Czech Music Office ve svém názvu záměrně nemá slovo export, protože to není jen o vývozu, ale také o výměně a budování mostů. Hudební průmysl je komunitní záležitost a každý ze scény má co nabídnout. Pokud třeba máte klub a chcete podpořit export, můžete pozvat zahraniční kapely, které mohou pomoci místním kapelám, ještě předtím než ty požádají o nějakou oficiální podporu. K 1. červenci byl spuštěn výměnný program s názvem SoundCzech-Connect, který by měl právě propojovat kapely s cílem vzájemné podpory. Úkolem CMO totiž není poskytnout plnou podporu umělcům. Nikdo nemůže čekat, že je někdo někam odveze a oni budou jen hrát a nebudou se muset vůbec o nic starat. Tak to bylo možná před dvaceti lety, ale teď už jsme úplně někde jinde.

Od kapel se dnes očekává poměrně velká samostatnost. V době internetu se nabízí mnoho možností, ale mohou skutečně vše zvládnout na vlastní pěst? Co všechny by měly umět, než požádají o nějakou podporu nebo než osloví manažera, který by pro ně měl pracovat?
Žijeme v době DIY. Do určitě míry můžete vše zvládnout sami. Samozřejmě v určitém bodě je dobré, aby kapela měla svého zvukaře a booking agenta. Většinou to ale je tak, že kapela jede hrát do zahraničí a na jejich koncert přijde patnáct lidí. Podruhé bude těch lidí možná třicet a tak dále. Taková je realita. Samotná kapela si může připravit vizuály, přemýšlet víc o setlistu, třeba že nezačnou tou nejexperimentálnější věcí a budou se snažit publikum vtáhnout. Kapela by se měla naučit, jak se chovat na pódiu, jak komunikovat s lidmi, a měla by mít úctu k všem, kteří v hudební branži pracují. A minimálně jeden člen kapely by měl být schopný vyřizovat praktické záležitosti. Je samozřejmě důležité mít vlastní webové stránky.

Často se mluví o bodu, kdy kapela prorazí…Ten bod si ale většinou neurčuje sama kapela. A zároveň není na nás rozhodnutí, která kapela bude tou velkou hvězdou reprezentující českou scénu. Proto máme dramaturgickou radu. Já mohu mít nějaké preference, ale nejsem kurátorem české scény. Těmi by měli být festivaly, showcasey a dramaturgové. Czech Music Office by měla podporovat, pomáhat a propojovat lidi a také přinášet nápady. Můžeme podpořit kapely uhrazením cestovních výloh, ale ta kapela by měla ukázat, že ví, proč to dělá, a že má nějakou vizi. To jsem se naučil za tu dobu, co se zabývám tématem hudebního exportu. Dříve třeba některé kapely dostaly plnou podporu, aby jely na turné do velmi vzdálených zemí, ale tamní promotéři si je pak podruhé už nepozvali. A to hlavně proto, že tam ta kapela neměla label, promotéra a tamní rádia nehrála její hudbu. Je třeba přemýšlet komplexně. Některé kapely si myslí, že by měly začít hned v Londýně, ale tak to není. Když jste česká indie kapela zpívající v angličtině, která není vaším rodným jazykem, nezačínejte kariéru na vlastní pěst v zemi, kde je angličtina rodným jazykem a je zde mnoho kapel, které mají mnohem lepší výchozí podmínky proto, aby se prosadili. Místo toho si spíše zkuste najít tamní kapelu, se kterou budete hrát tady v Čechách a která vás pak představí svému publiku u nich.

Co z české hudební scény má podle vás největší potenciál pro hudební export?
Jako cizinec a absolvent kulturní antropologie poslouchám hodně hudby a postupně se snažím dojít k nějakému společnému myšlenkovému nastavení této hudební scény. Česká hudba je velmi tvůrčí, najdou se zde zajímavé experimentální projekty. Maďarsko má silnou folklorní tradici, tady v Čechách v této hudbě nemáte tu brutalitu, ale jsou tu skvělé kapely žánru world music, jako třeba Ponk. Jednou z nejvíce koncertujících kapel v zahraničí jsou Mydy Rabycad. Ti jsou dobrým příkladem. Nemluvím teď o žánru, ale to, co chtějí dělat, dělají poctivě, mají cílevědomé spolupracovníky a zapáleného manažera. Takže pokud se chcete naučit, jak se buduje hudební kariéra a vize, oni jsou dobrý příklad. Jinak ale nedokážu říct, jaký žánr má největší potenciál, a to je vlastně dobře. Já osobně mám rád třeba Floexe, kterého na Radiu Wave hodně hrajete.

Důležité je říct, že problém české scény není ten, že by tu nebyla kvalitní hudba, ta tu je a může se exportovat. Ale země, které mají úspěch na poli hudby, jsou ty s delší historií hudebního průmyslu, díky tomu mají těm ostatním co nabídnout, mají hodně klubů a mají už nějakou spolupráci s dalšími zeměmi. Proto je nyní důležité začít tím, že navážeme spolupráci se sousedními zeměmi, které jsou na tom podobně jako my, a vytvoříme si takový vlastní interní hudební trh. Pak můžeme někomu z Dánska hned nabídnout možnost turné po celém regionu, nejen po naší zemi. Třeba Polsko je obrovská země s velkým potenciálem, ale stále čekají na tu první úspěšnou kapelu, která za hranice skutečně prorazí. Aktuálně uspěla Brodka, ale následně je třeba docílit toho, že si belgický promotér vybere další vaši kapelu, a ne německou nebo anglickou.

Jaké konkrétní aktivity s Czech Music Office plánujete?
Navázali jsme spolupráci s odborníky z dalších zemí našeho regionu u příležitosti festivalu Reeperbahn. Budeme se tak prezentovat společně iniciativou CEEntral Patry a podpoříme tam minimálně jednu českou kapelu. Budu preferovat, podpořit v účasti na prezentaci třeba i méně zato dostatečně připravených kapel, které si vybere samotný festival, ale chci se soustředit také na podporu hudebních profesionálů, kteří tam mají příležitost navázat spolupráci se zahraničními kolegy. Dále spolupracujeme na českém speciálu festivalu Vienna Waves, kde bude hrát několik českých kapel, a podpoříme minimálně dvacet hudebních profesionálů, kteří se budou moci přihlásit přes naše webové stránky a získají akreditaci. Budeme zastoupeni také na festivalu world music Womex, spolupracujeme s showcasem v Krakově a Budapešti. A v listopadu na Nouvelle Prague bude showcase zemí V4 nazvaným “V4 roundabout”, v rámci vystoupí 4 kapely zastupující danou zemi, česká kapela bude vybraná profesionály visegrádských zemí. Chystáme se také spustit několik programů, první z nich bude otevřená výzva se zaměřením na hudební výměnu a vzdělávání. A potom se také budeme zaměřovat na čistě vzdělávací programy. Všechny tyto programy samozřejmě schvaluje dramaturgická rada. Rádi bychom také podpořili už zavedené exportní projekty.