Před 85 lety se narodil Pavel Juráček, jeden z tvůrců československé nové vlny

20. červenec 2020

Pavel Juráček patřil mezi přední osobnosti československé nové vlny šedesátých let, avšak skončil bezmála v zapomnění. Normalizační režim mu sice znemožnil dále pracovat v oblasti filmu, avšak on se neuplatnil ani po nuceném vystěhování do západního Německa, odkud se po několika letech zase vrátil.

Juráček, jenž se jako scenárista podílel na filmech dalších režisérů (třeba Chytilové Sedmikrásek), určitě přispěl k mezinárodní proslulosti naší kinematografie. Věhlas si získal zejména kafkovsky laděnou groteskou Postava k podpírání, v níž se skrze absurdity všedního dne vyrovnává s nedávnou stalinistickou minulostí i jejími odezvami v přítomnosti. A po povídkovém filmu z vojenského prostředí Každý mladý muž následoval Juráčkův poslední tvůrčí počin, podobenství Případ pro začínajícího kata, inspirované Swiftovými Gulliverovými cestami. Dnes možná až přeceňovaný snímek sice nebyl zakázán, ale jeho promítání bylo krajně omezeno, takže jej spatřil málokdo…

Režisér Pavel Juráček

Juráčkovo jméno by možná zapadlo, kdyby nevyšel jeho Deník (dosud tři svazky dovedené do roku 1974) – vedl si jej po celá desetiletí, už od jinošských let. Zaznamenával si všední banality i politické postřehy, především se však svěřoval s velkými očekáváními i zmarněnými nadějemi. Deník také svědčí o prohlubujících se niterných běsech, které jej poznenáhlu začaly ovládat. Přesvědčen o vlastní výjimečnosti odmítal vše, co považoval za nedůstojné svého talentu. Zbývá doplnit, že Juráčkova poslední manželka Daňa Horáková nedávno vydala obsáhlý vzpomínkový text nazvaný O Pavlovi, v němž přiblížila jeho sebestřednou, ublíženeckou, a přitom ustavičně zraňující povahu.

Pavel Juráček zemřel 20. května 1989, aniž se směl – stále zneuznaný – vrátit ke své tolik milované profesi.

autor: Jan Jaroš
Spustit audio

Související

Více o tématu