Pořád jsme v křeči, stále jsou tu figury, které staví jen na negaci, jako třeba prezident, myslí si Šimon Pánek

25. květen 2021

Světové pořádky se mění nejvíce za posledních 150 let, řekl před čtyřmi lety šéf organizace Člověk v tísni Šimon Pánek. Teď ještě přidává: „Svět je opravdu jiný, je multipolární a dějí se takové věci, které by nás dřív nenapadly. Že při mezinárodním letu mezi dvěma státy Unie donutí  Lukašenko s pomocí stíhačky přistát letadlo v Minsku, aby zatkl svého kritika novináře,“ konstatuje.

Nevíme, co nás ve světě čeká, připouští. „Strašně bych si přál, aby se velké silné mocnosti, myslím tím Čínu, Evropskou unii, Rusko a Spojené státy prostě domluvily na úrovni Rady bezpečnosti OSN, ale nedaří se to,“ přiznává v pořadu Osobnost Plus.

Čtěte také

V této souvislosti zmiňuje zkušenost Člověka v tísni ze Sýrie. „Deset let tam pracujeme a devět let se západní země pokoušely v Radě bezpečnosti prosadit bezletovou zónu nad Sýrií. A celou tu dobu to při každém návrhu Čína a Rusko vetovaly.“

Přesto Pánek věří, že existuje naděje, že se obě strany mohou na nějakých pravidlech dohodnout.

„Za komunismu to také vypadalo, že se nelze domluvit, a přesto v bipolárním světě nějaký způsob dohody mezi Spojenými státy a Sovětským svazem existoval. Myslím, že ta šance je i teď. V každém případě je třeba to nevzdávat, protože svět by byl bezpečnější i pro obyčejné lidi. Doufejme, že po tom zkoušení kam až kdo může, přijde třeba hledání kompromisů,“ míní.

Evropa se učí být akceschopnější

Podle pozorovatelů Lukašenko vynuceným přistáním civilního letu zkoušel, kam až může zajít. Lídři Evropské unie se vzápětí jednotně shodli na potrestání Běloruska. „Evropa se učí být akceschopnější,“ míní Pánek.

Čtěte také

Jednotná evropská zahraniční politika může být podle něj velmi silným hlasem. Nemá sice takovou vojenskou sílu jako Amerika, ale není to zanedbatelný hráč.

„Slabina byla a pořád je v tom, že se vždy znovu a znovu složitě hledá konsensus a že bilaterální vztahy, sentimenty, někdy i ekonomické zájmy do toho hází písek. Narozdíl od USA, kde prezident po dohodě s několika lidmi v bezpečnostní radě, na ministerstvu zahraničí a v Pentagonu řekne: toto je naše stanovisko, tak se Evropa zatím učí být akceschopná. A kéž by to tak do budoucna bylo,“ naznačuje.

Právě proto, že se svět stává daleko méně předvídatelným a tím pádem nebezpečnějším, potřebovali bychom, aby Evropa reagovala rychle, jasně, jednotně.

„Vynucené přistání civilního letu v Minsku je flagrantní případ. Navíc jde jenom o Bělorusko, o zemi bez ekonomických a geopolitických vlivů a ambicí. Sankce evropské země bolí jen málo, ale ve chvíli, kdy se začne Evropa štěpit – momentálně, ale i dlouhodobě – a my se nedej bože octneme na nějakém vnějším orbitu jádra Evropy, tak mám o nás docela starost, co bude,“ přiznává.

Společnost v křeči

Před volbou českého prezidenta v roce 2018 Pánek prohlásil, že je česká společnost v křeči. V současné době křeč podle něj přetrvává.

„Pořád jsme trochu v křeči. Vzhledem ke stavu politické reprezentace, kde vidíme figury mobilizující a stavící na negaci. Figury bez vize, bez pozitivního výhledu do budoucnosti. Tím myslím třeba prezidenta Miloše Zemana. Anebo figury velmi populistické či slabé,“ vysvětluje.

Čtěte také

Obecně má prý pocit, že celý vyspělý svět je posledních 10 let, počínaje rokem 2008 a ekonomickou krizí, velmi znejistělý.

„Obává se budoucnosti. Netýká se to všech a všude, ale obecně takovou nejistotu, co bude, vidíme leckde. Díky tomu se v politice znovu ujala jednoduchá gesta a jednoduché fráze typu vrátím vám vaši starou jistotu zpět. Což je vlastně Donald Trump, je to brexit a je to i slovník populistů v celé řadě zemí. Včetně volání po větší dostřednosti, po národních zájmech, obrácení se sami k sobě směrem dovnitř,“ popisuje.

V takové době lidé potřebují lídry, kterým by věřili, kteří by byli pozitivní. „A když mají lídry, kteří spíš přilévají do nejistoty, vytvářejí pocit ohrožení a pak řeknou: volte mě, já vás ochráním. To u nás vidíme poslední roky úplně flagrantně. A to samozřejmě jako většinu společnosti neuklidňuje, spíš ještě více znejišťuje. Na rozdíl od toho, když prostě vystoupí Angela Merkelová a dá většině Němců jistotu, že budoucnost zvládnou,“ uzavírá Šimon Pánek.

Celou Osobnost Plus Barbory Tachecí si můžete poslechnout ze záznamu.

autoři: Barbora Tachecí , kbr

Související