Od módy až po Heideggera. Hra Elfride Jelinekové na Pražském divadelním festivalu německého jazyka

1. prosinec 2017

České publikum mohlo v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka zhlédnout první jevištní provedení hry „Světlo v krabici" Elfride Jelinekové, držitelky Nobelovy ceny za literaturu.

Autorka svůj velmi osobní text zasadila do světa módy, na němž ukazuje temné stránky konzumní společnosti. Na nové scéně Národního divadla představení této inscenace uvedl Düsseldorfer Schauspielhaus v režii Jana Philippa Glogera.

Sandra Hüller: Inscenace Obrazy tvé velké lásky odkazuje ke snaze člověka o očištění

Sandra Hüller v představení Obrazy tvé velké lásky

V rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka vystoupila německá herečka Sandra Hüller v netradičním divadelně-hudebním představení Obrazy tvé velké lásky.

Móda je velkou vášní Elfride Jelinekové. Není tedy náhodou, že se stala ve vší své obšírnosti tématem její další hry - Světlo v krabici. Ve hře popisuje luxusní módní značky, stavy štěstí při nákupech, zmiňuje zborcené továrny a mrtvé šičky ve výrobě, a to vše rámcuje Heideggerovu filozofií, která se dotýká otázky bytí člověka. O svobodě tvůrčí práce ve vztahu k hrám Elfride Jelinekové mluvil režisér inscenace Světlo v krabici Jan Philipp Gloger: „Jako režisér považuji hry Elfride Jelinekové za výborný materiál. Dávají mi hodně svobody. Sama autorka vybízí k tomu, aby ten, kdo daný text interpretuje, vyložil jeho obsah podle svého, aby si s ním zkrátka zacházel dle vlastního tvůrčího uvážení. A Jelinekové hra Světlo v krabici si výrazné interpretační gesto opravdu vyžaduje.“

Světlo v krabici

Inscenovat textové plochy Elfride Jelinekové skutečně není snadné. Jan Philipp Gloger si s hrou Světlo v krabici poradil tak, že 80 stran textu zredukoval do promluv 7 postav. V inscenaci hrají pouze ženy, a to ve věku od 10 do 70 let. „Pro čistě ženské obsazení jsem se rozhodl ne proto, že bych si myslel, že móda je jen ženské téma, ale proto, že cítím ze hry promlouvat ženu. K danému tématu se podle mě vyjadřuje žena a navíc je tato hra silně autobiografická, tudíž volba ženského obsazení byla jasná,“ říká režisér Jan Philipp Gloger.

Maryša se vrací už pojedenácté na prkna Národního divadla

Z inscenace Maryša

Pražské Národní divadlo inscenuje už pojedenácté v řadě Maryšu, vrcholné dílo českého divadelního realismu. Po Janu Antonínovi Pitínském, který Maryšu režíroval v roce 1999, se hry chopil Jan Mikulášek ve spolupráci s dramaturgy Martou Ljubkovou a Janem Tošovským.

Obrazová inscenace se odehrává na scéně, která představuje hned několik konkrétních, ale od sebe izolovaných míst. Vnímáme ulici, hluboký les i dům, jehož okna se často proměňují ve výkladní skříně. „Nápad pro vytvoření scénografie, jejíž autorkou je Marie Roth, vychází z podtitulu hry, který zní: Ulice? Město? Beze mě! Tento podtitul přirozeně odkazuje k touze člověka uniknout z civilizace. Móda reflektuje dva zásadní principy spojené s člověkem - na jednu stranu se za ni schovává a na stranu druhou prostřednictvím módy o sobě dává nějakou zprávu,“ dodává režisér.

Spustit audio