O své závislosti věděl. Léčit se nechtěl. Příběhy slavných: František Vláčil

Když se pustil do práce, zapomněl, že má nějakou rodinu, děti. Taky ho všechny tři manželky brzo opustily. A aby mohl pracovat, potřeboval pít. Pil taky, aby zahnal vydírání, tlaky mocných, nepochopení okolí. O své závislosti dobře věděl, léčit se nechtěl. Stálo to za to? Jeho Markéta Lazarová získala divácký titul nejdůležitější český film všech dob.

Tvůrce propagandistických zmetků

Pocházel z důstojnické rodiny velitele pluku a bývalého legionáře z Ruska. Rozhodně nouzí netrpěli. František studoval se střídavým úspěchem. Pražskou UMPRUM po semestru vyměnil za brněnskou filozofickou fakultu. V té době se taky poprvé oženil a vstoupil do KSČ. Jenže pak přišla vojna.

Nedobrovolně tam strávil sedm let. U Armádního filmu se učil filmařskému řemeslu. Postupem času z něj byl major, ale i režisér osvětových snímků. Takových propagandistických zmetků. Na konci 50. let si ho všimli na Barrandově. První jeho barrandovský film byl pro děti. Holubice. Uspěla i ve světě.

Nejlepší (a nejdražší) český film

Natáčení Ďáblovy pasti, boje mezi dogmatismem a tmářstvím 18. století, ho zaujalo tak, že se na minulost podíval detailně. Začaly přípravy na Markétu Lazarovou. Vančurův text pak zasadil do polopohanského 13. století. Od první verze scénáře k premiéře uběhly čtyři roky.

Nakonec to byl nejdražší film 60. let. Stál 12 milionů (běžně filmy přišly na pětinu). Herci museli na vlastní kůži snášet bláto, zimu a chlad, aby zapadli do středověkých poměrů. Množství kostýmů se pak studio snažilo zúročit: nutili Vláčila k dalšímu historickému filmu. Vzniklo Údolí včel.

Psychiatrie a pokání

Snímek Adelheid (1969) hovoří o složitých poměrech v poválečném období. Na protest proti srpnové okupaci tehdy Vláčil vrátil stranickou knížku. A směl už točit jen krátké dokumenty. Začal pít víc než kdy dřív. S depresemi několikrát skončil i na psychiatrii.

Později mu dovolili i krátkometrážní filmy pro děti a v roce 1975 Dým bramborové natě. O věhlasném chirurgovi, který si svůj světonázor musel napravovat jako obvoďák na venkově. A mohl zase točit. Přišly další úspěchy se Stíny horkého léta nebo Pasáčkem z doliny.

Konec filmového Mága

A mezi nimi i ty, které měly být osobní zpovědí: Koncert na konci léta, Hadí jed (o závislosti na alkoholu). Své vlastní závislosti ale propadal pořád víc. Ubývaly mu i tvůrčí síly. Film Mág (1988) už neuspěl ani u diváků, ani kritiků. Vláčil tehdy prohlásil, že už dál nebude pokoušet filmovou múzu. Zbývalo mu přitom asi 10 let života.