„Mým ideovým šéfem byl Václav Čtvrtek.“ Karel Weinlich o práci v rozhlase za normalizace
Král rozhlasových pohádek slaví 90. narozeniny. V pořadu Noční Mikrofórum vzpomínal na celých svých 62 let v rozhlase, který se mu stal domovem. Doslova.
„Já jsem konfliktů se systémem měl málo. Já jsem nikdy nebyl statečnej. Vždycky jsem patřil k té drtivé většině našeho národa, která držela ústa a krok,“ přiznává režisér Karel Weinlich, kterého kromě jeho práce proslavilo i jeho 10 svateb.
Žil jsem amorálně
„Já jsem nebyl v partaji proto, že bych nějak veřejně deklamoval svoji opozici proti straně a vládě. Naopak. Na to jsem byl příliš zbabělej. Ale mě tam nechtěli. Já vedl tak hrozně amorální způsob života, že jsem nezaručoval, že ze mě bude nový socialistický člověk.“
„Mým ideovým šéfem v rozhlase tak byl Václav Čtvrtek, fantastickej kluk, který měl na starosti školní mládež a psal ty báječný Hajaji pro děti. Ten se mě zastal, když si třeba jedna herečka stěžovala, že oslovuju herce pajduláci.“
Högerovi jsem „soudruhu“ nikdy neřekl
„Tady totiž byly všude plakáty: Říkáme si soudruhu a tykáme si! Nikdy jsem neřekl panu profesorovi Högerovi ,Soudruhuʼ ani panu profesorovi Smolíkovi. Ne. A abych se v tom nějak ztratil, říkal jsem: Tak, pajduláčkové, jdeme na to! A tato Rudá Twiggy si stěžovala, že urážím herce.“
Dají se pohádky, které natočil, spočítat? Jak se dostal k rozhlasové režii? Je prevda, že uvažoval o studiu medicíny? Byl rebelem?
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
