Mateřská láska jde u pavouků doslova až za hrob, tvrdí vědec Jaroslav Petr

2. říjen 2018

Jak vzniká pavoučí síť a proč jsou tito živočichové pověstní kanibalismem? Platí pravidlo podle kterého jsou samečci vždy menší než samičky? A jsou pavoučí mámy „matky samoživitelky“?

Pavouci umí od narození tkát pavučinu pevnější než ocelové lano

Křiižák obecný na síti, jsou vidět i kapky lepu

„Když se dělaly testy na pevnost a pružnost, ukázalo se, že pavoučí vlákno je pevnější než ocelové lanko stejného průměru,“ vysvětluje Aleš Jelínek z Centra ochrany přírody Chaloupky na Třebíčsku. O pavouky se zajímá už od střední školy, díky čemuž o nich dokáže atraktivně vyprávět hodiny. Víte, že jsou všichni tuzemští pavouci jedovatí?

Pavouk obývá planetu Zemi déle než člověk. „Když o někom hanlivě řeknete, že je starý jak černé uhlí, tak u pavouků to je i pravda. Ti první se objevili už v karbonu, tedy v době, kdy tady rostly obrovské přesličky a plavuně,“ popisuje Jaroslav Petr.

„Máme je tady dodnes, a vydrželi i ty masakry, které zahubily i dinosaury a další druhy,“ dodává. Jsou to neuvěřitelně evolučně zajímaví a úspěšní živočichové. „Dnes známe asi 47 tisíc druhů pavouků, ale odhaduje se, že by jich na světě (kromě Antarktidy) mohlo být až 90 tisíc druhů.“ Proč se jim ale tak daří?

Přežili i dinosaury

Vědci prý sázejí právě na jejich důmyslné pavučiny nebo na kanibalismus. „Pavouci jsou v tom skuteční mistři,“ tvrdí Petr. Dokonce se i vědecká skupina pustila do zkoumání genů, které určují, že umí dělat pavučiny. Vypadalo to prý velmi jednoduše, ale dnes jsou z toho nešťastní. „Mají snovací žlázky, kde se vytvářejí bílkoviny. Ono vlastně samotná pavučina je zvláštní druh bílkoviny, která opakuje krátké úseky. Některé jsou přímé, jiné pružinové a další. To všechno dohromady pak dává vláknům jejich úžasné vlastnosti.“

Jaroslav Petr pracuje ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi, kde se zabývá regulací zrání savčích oocytů, a přednáší i na České zemědělské univerzitě v Praze.  

Dohromady mají devět typů vláken, které jsou schopny vytvořit sedmi druhy žlázek. „Předpokládalo se, že co vlákno, to gen. Ale dnes známe stovky genů důležitých pro tvorbu pavučin a nedá se říct, že ten který je odpovědný pouze za tvorbu konkrétního vlákna pavučiny.“ Dalším zajímavým jevem je pak jejich kanibalismus.   

Jediná životní role  oplodnit samičku

Pavouci by za rok mohli sníst všechny lidi na Zemi, zjistili vědci

Sicarius terrosus

Toto zjištění vyplývá z výzkumu biologů z univerzit v Severní Karolíně, San Franciscu a Kodani. Pavouci ročně sežerou 400 až 800 milionů tun potravy. Hmotnost lidstva se odhaduje na zhruba 360 milionů tun.

„Pavouci snovají kokony, do kterých pak samička ukládá vajíčka. Některé druhy kladou tisíce vajíček, některé jedno nebo dvě. Samečci mají pak často jedinou životní roli – oplodnit samičku. U takových křižáků je samec až 120× menší než samička… Takového chcípáčka pak samice při páření zblafne. Ale evoluce i tady sehrává zajímavou roli, protože jsou u některých druhů samci tak malí, že samici nestojí ani za sežrání.“

Řada samců se navíc jen vylíhne a rychle dospěje. Často ani nemá ústrojí, kterým by přijímali potravu, takže jen splní svůj úkol a jsou sežráni. „U pavouků jednoznačně platí: pokud jedinec zplodí potomka a předá jim svou dědičnou informaci, má vyhráno. A to, i když on sám na tom ztratí život. Třeba samec australské snovačky, což je příbuzný amerických černých vdov, když se dopáří, provede salto mortale a samici se k sežrání sám nabídne. A vlastně mu to ani moc nevadí, protože většinu nervové tkáně má v hlavohrudi. Ona ho ale požírá zezadu.“

Samičku uplácí dárečky

Ráno arachnofobikem, odpoledne se sklípkanem v dlaních. Jak se zbavit strachu z pavouků?

Filip Titlbach vs. pavouk

Část z vás to určitě zná. Kvůli malému pavoukovi na stěně vám začne zběsile bušit srdce, nemůžete se nadechnout, cítíte návaly horka a chladu. Kvůli strachu byste nejradši zapálili celý byt a utekli ven. Podobnou arachnofobií jsem ještě donedávna trpěl i já. Tedy do doby, než jsem navštívil kurz, který pořádá pražská zoologická zahrada. Společně se skupinou dalších deseti lidí jsem se rozhodl se svým iracionálním strachem z pavouků bojovat.

Jeden z pavouků, lovčík hajný, šel ještě dál. Aby námluvy přežil, tak samici nabídne něco jiného. Někteří něco uloví, ale jiní to klidně ukradnou z jiné pavučiny. „Dárek pak zabalí do pavučiny a ona nemá čas na něj a rozbaluje, protože pavučinu nesní. Samci tam občas cpou i nestravitelné věci nebo balíček vycpávají jinými věcmi, aby vypadal větší a měl tak i víc času.“

O jejich potomstvo se pak obvykle stará samička. „Tátu nepotřebuje a je taková samoživitelka. Dokonce jim může klást i další vajíčka jako potravu, takže kanibalismus zažívají mláďata už od doby svého vývinu. Když jsou dostatečně velcí, tak se jim matka vnutí a děti ji sežerou. Mateřská láska tady jde doslova až za hrob,“ dodává Jaroslav Petr.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.