Kapela by měla působit jako jasná, zajímavá a svérázná, říká Tomáš Kelar z MIDI LIDI, porotce Czechingu 2017

1. květen 2017

Jen málo hudebníkům z České republiky se podařilo dosáhnout takového úspěchu na zahraniční scéně populární hudby jako Tomáši Kelarovi, kterého můžete znát jako člena skupiny MIDI LIDI, DJe Tomina a také dramaturga brněnského klubu Kabinet Múz. Nyní je také novým porotcem hudebně exportního projektu Czeching.

Na začátku 80. let se Tomáš společně s rodinou odstěhoval do Velké Británie a později jako bubeník získal se svou tehdejší velšskou kapelou Mountaineers nabídku od slavného labelu Mute Records, který vydával Depeche Mode, Nicka Cavea, Erasure, Mobyho nebo Goldfrapp. Jak vnímá českou hudební scénu, jak koncipuje dramaturgii Kabinetu Múz i co by poradil českým kapelám, které chtějí uspět i v zahraničí, si přečtěte v následujícím rozhovoru.

Čím si myslíš, že jste tehdy jako Mountaineers zaujali, že vám nakonec smlouvy nabídl slavný label Mute Records?
To byla asi kombinace spousty faktorů. My jsme vyrůstali v takovém prostředí, které se dá srovnat třeba s Ústím nad Labem, ne že bych to chtěl nějak urážet, ale byla tam obrovská nuda. Scházení se po škole znamenalo jít k někomu domů a tam se případně nudit anebo dělat něco zajímavějšího. A to zajímavější bylo založit si kapelu a občas i zahrát v nějaké hospodě, protože tam moc těch scén nebylo. To všechno nás vyškolilo a začali jsme psát svoje písničky a měli jsme štěstí, že jsme byli nedaleko Liverpoolu, který v té době zažíval boom. Hodně vydavatelství a časopisů z Londýna se tenkrát zajímalo o Liverpool. Ta scéna, která už předtím vyplodila The Zutons a The Coral a Ladytron, fungovala celkem etablovaně. A nás tam prvně vytipoval zakladatel vydavatelství Deltasonic, ale protože objevil taky The Zutons a The Coral, tak nás předal Mute Records, kteří se s námi asi rok oťukávali, abychom zjistili, jestli spolu vůbec chceme spolupracovat. Takže tam bylo důležité být alespoň nějakou dobu součástí té scény.


Koho Tomáš Kelar nominuje do Czechingu, tedy kdo z české scény má podle něj potenciál zaujmout zahraniční posluchače, se dozvíte na konci srpna.

Čím si myslíš, že jste pro ně byli zajímaví?
Mute Records si opravdu vybírá specifické projekty. My jsme to několikrát analyzovali, proč si vybrali zrovna nás, ale asi jsme se strefili do tehdy nového směru, takové té folktroniky, což tu sekci A&R zajímalo. Zrovna opouštěli ortodoxní elektronickou hudbu, nabírali lidi, kteří brouzdali spíše v hudbě blížící se folku. A ten vztah s kapelami se u nich vyvíjí dlouho, u jiných labelů je to většinou taková „rychlokvaška“.

Ale vydání nahrávky se nakonec povedlo…
Rozebírali jsme strategii, oni tomu byli dost otevření. Jiné labely to s umělci většinou nekonzultují a řeknou, jak to má být. V našem případě to bylo naopak, my jsme plánovali a oni k tomu měli poznámky. V čem jsme byli nezkušení, to nám trochu upravili a vysvětlili, co by bylo lepší.

Dnes se to od kapel ale očekává, že nejdřív vše zvládnou samy. Co si o tom myslíš?
V zahraničí dnes labely i booking agenti očekávají, že ta kapela bude co nejrychleji tzv. hotová. Kapela musí mít přehled nejen v hudbě, ale i v tom, jak si vytvářet tzv. online presence, a to nejen na sociálních sítích. Je to velmi roztříštěné a je těžké určit nějaký recept, ale důležité je vybrat si cestu a té se držet.

Jak to podle tebe ovlivňuje nezávislou scénu?

Ona je otázka, co to vlastně nezávislá scéna v dnešní době je. Pokud bereme vše, co je kontra mainstream, tak možná ano. Ale asi do toho nemůžeme zařadit umělce, který má ambice být slavný a mít co největší publikum. Takže nevím, kde je v dnešní době internetu nezávislá scéna a jak se vlastně kategorizuje.

Jak je na tom podle tebe česká scéna? Co by se tu mělo nebo dalo zlepšit?
Já si myslím, že roste docela zajímavě. Jen je tu malý trh a to určuje, jak je zorganizovaný, jaké jsou nabídka a možnosti. Když vememe Dánsko nebo Island, tak tam vidíme obrovské úspěchy a kdokoliv by si mohl říct, že tohle je realizovatelné i v České republice. Ale tam se po tom jde cíleně, a když se člověk podívá, kolik daní zaplatí Björk, tak se opravdu vyplatí podporovat export, protože hudba je jednoduchý vývozní artikl. Mohlo by to být i v České republice, ale to bychom museli na ten export mít více prostředků. Zatím je jich pár. Musí to být z více stran, aby mladí umělci měli možnost věřit tomu, že hudba a umění může být ta cesta.

Jak přistupuješ k dramaturgii Kabinetu Múz? Aktuálně tam máte i nové tematické večery nebo koncepty…
Zvolili jsme racionální cestu. Zpočátku se v Kabinetu usadila elektronická hudba, DJ scény s občasným koncertem a občasným vybočením do mainstreamu, aby se mohl vybalancovat měsíční rozpočet. Něco je komerční, ale snažím se udržet tyto akce na minimu tak, aby se zaplatil chod toho klubu. Teď jdeme do živějších a energičtějších kytarových směrů, protože elektronická scéna tu vykvetla do podoby, že jsme na to někdy malí, a je spousta dalších prostorů, které tuto scénu převzaly, a my se musíme do určité míry přeorientovat. Ale to, co je nám blízké, to jsme si zachovali a nechceme o to přijít. Je to taková organická hmota. Musíte sledovat, co se děje, a své kamarády a další promotérské skupiny zvát, aby s tím pomohli, protože mají určité cílové skupiny, které my nemůžeme oslovit.

Kabinet Múz

Měl bys nějakou radu pro kapely, které by u vás chtěli hrát a chtějí vás oslovit. Někteří promotéři si totiž občas stěžují, že to kapely neumí udělat. Jak tedy na to?
Tady bohužel není hudební trh, který by ty manažery, bookery, ale i kapely naučil komunikovat. Než si kapela najde manažera nebo agenta, měla by se naučit prezentovat – a to je opravdu ta online vizualita. Pokud kapela vypadá jako jasná, zajímavá a svérázná na internetu, což je vlastně taková multimediální vizitka, pak je jednoduché vytvořit si nějaký obraz. Pak si samozřejmě člověk ověřuje, do jaké míry má kapela potenciál, do jaké míry se mu líbí, pokud je dramaturg. Já podle mailů jedu velmi zřídka, odpovídám jen na maily ze zahraničí. České projekty oslovuji sám, nebo jiné promotérské skupiny, které u nás pořádají akce. Pokud bych si ale vybíral podle mailů, muselo by mě to zaujmout, když je to jen pár vět s linkem ve stylu „tady mě máte, jsme dobrej“, tak to moc nefunguje.

Protože máš srovnání se zahraničím, mohl bys poradit českým kapelám, co je důležité, když chtějí uspět za hranicemi?
Strašně důležité je pochopit trhy, na které člověk míří. Ono to může znít trochu jako „sell out“, vyprodávání duše nebo zaprodání, ale přes to se člověk musí dostat. Opravdu jsou to trhy, kam ty lidi míří a mají se tam nějakým způsobem dostat. Pokud ten trh chápou a jsou informovaní nebo ho zažili, tak je to daleko snazší. To je asi jediná rada, kterou mohu nabídnout. A čím víc kontaktů, tak tím samozřejmě lépe. V momentě, kdy se chcete dostat do zahraničí, je to něco jiného než u nás. Třeba fenomén instagramové hiphopové scény, kde si dnešní umělci dokáží velice rychle vytvořit hype, tak to je třeba jeden z prostředků a pak je třeba vybrat si ten, který je člověku blízký.

autor: Mary C
Spustit audio