Kandidáti na Ceny Paměti národa: František Stárek
Dlouhé vlasy, koncerty zakázané hudby i vydávání samizdatu. Co víc mohlo komunistický režim dráždit? František Stárek, přezdívaný Čuňas, spojoval ve své osobě všechno dohromady. A nejen to, navíc podepsal Chartu 77. Revoluční dny 1989 ho zastihly ve vězení. Také jeho příběh je nominován na cenu Paměť národa. Hlasovat můžete i vy.
František Stárek se narodil v roce 1952 v Plzni. V padesátých letech zažil věznění svého otce. On sám už na základní škole nosil dlouhé vlasy. Z pohledu tehdejší režimu byl problematický mladík. Tím to ale nekončilo.
František Stárek se stal hlavní postavou českého undergroundu 70 a 80. let. Propojil pražskou a severočeskou scénu. Navíc vydával samizdatovou kulturní revue Vokno. Podepsal Chartu 77. A tak už jen pro doplnění výčtu jeho podvratné činnosti dodám, že byl členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a Česko-polské solidarity.
Jeho aktivity nemohl režim přehlédnout. A tak do sametové revoluce seděl celkem třikrát, vždy za výtržnictví – šířil totiž nežádoucí svobodnou hudbu a kulturu.
„Ten rozdíl mezi námi, kteří jsme seděli v 80. letech, a těmi, kdo seděli v 50. letech, byl v tom, že jim šlo v tom kriminále o život. To nám ne, nám šlo tak akorát o hubu. Ale zase oni tam byli spolu. Všichni ti političtí tam byli together. Takže oni se vzájemně učili. Já mám téměř čtyři roky odseděný a nikdy jsem neviděl druhého politického vězně. Já se naučil od nich tak akorát odemykat Fabku.“
"František Stárek zcela vybočuje z běžné představy o starých bigbíťácích," říká Mikuláš Kroupa, jeden z autorů Příběhů 20. století.
„Za prvé on nikdy nepil nebo není to pijan, jak by si někteří mysleli. Není to kuřák. Je to velmi svobodná osobnost, která ke svému prožívání svobody nepotřebuje žádný alkohol nebo jiné drogy. Je to člověk, který nám právě svým příběhem ukazuje, že svoboda, ta skutečná, pravá a osobnostní, charakterová, nikdy nemyslí na to, co si o vás myslí ti lidé kolem.“
Opakované věznění Františka Čuňase Stárka bylo výjimečné.
„Byl třikrát zavřený a pokaždé, když byl propuštěn z kriminálu, se znovu postavil tomu režimu. To je zcela výjimečné a inspirující. Byl to nezlomný oponent totalitnímu režimu. Tím je nesmírně inspirující.“
„Jsem katolík a chodím každou neděli do kostela," říká o své víře František Stárek. Ale o Bohu má své vlastní představy.
„Já si představuju, že ten Bůh je nějaká energie nebo soubor duší, které občas ukápnou dolů, když se někdo narodí a když někdo zemře, tak putují nahoru. Takže se to pořád mění. To teda není reinkarnace prostá, že by jedna duše šla a našla tělo, ale že se zamixuje a zase vznikne nový člověk, nové vědomí.“
Také František Čuňas Stárek byl nominován na cenu Paměť národa. Hlasovat pro něj můžete na stejnojmenných stránkách www.cenypametinaroda.cz.
