Hugo Haas: „Co se po mně chce? Chce se mě trhat na kusy?!“

19. únor 2021

„Já chodil na konzervatoř. Tam jsem se učil trochu zpívat a taky jsem chodil k Janáčkovi do fonetiky a vůbec jsem se nezajímal o drama, o herectví,“ vyprávěl o svých počátcích jeden z nejvýraznějších herců meziválečné generace Hugo Haas (19. 2. 1901–1. 12. 1968).

Připravila: Veronika Kindlová
Premiéra: 23. 11. 2018

Jeho mimořádný herecký talent byl objeven, až když bylo žákům pěveckých oborů nakázáno, že se musejí učit deklamovat.

Hugo Haas na smínku z roku 1935

Hugo Haas se prosadil jako divadelní i filmový herec. Dokázal zahrát téměř cokoli: milovníky, uťápnuté maminčiny mazánky, postarší usedlé pány, bonvivány... Třeba ve filmu Ať žije nebožtík si dokonce krátce zahrál i ženu. A jako obvykle výborně. S minimem líčidel byl přinejmenším stejně přesvědčivý jako Dustin Hoffman v Tootsie.

Propuštěn s okamžitou platností

Když Haas ve filmu Muži v offsidu jako postarší pan Načeradec říkal: „Co se po mně chce? Chce se mě trhat na kusy?!“, a to mu bylo pouhých 30 let.

Proslul veselohrami, jeho životní rolí se ale stala v roce 1937 postava tragická, která jakoby předznamenala jeho další osud.

Krátce po ztvárnění doktora Galéna ve filmovém zpracování Čapkovy Bílé nemoci – a shodou okolností v době, kdy na prknech Národního divadla hrál konzula Busmana v další Čapkově hře R.U.R. – se z hvězdy stal uprchlík.

Mohl za to dopis z vedení Národního divadla, který mu přišel domů dva týdny před nacistickou okupací: „Jelikož jste ve svých dokumentech přiznal svůj židovský původ, jste propuštěn s okamžitou platností.“

Do té doby u nás natočil na třicet celovečerních filmů, dvě desítky jich napsal a režíroval, stál u zrodu zvukového filmu a rozvinul žánr společenských situačních komedií.

Krátce po okupaci uprchl ze země. Nejprve do Francie, pak do USA, kde hrál, produkoval a režíroval filmy. Na konci 50. let se vrátil do Evropy, od roku 1961 žil ve Vídni.

Návštěva po 25 letech

V listopadu roku 1963 se po bezmála čtvrtstoletí přijel podívat do Prahy. Jeho návštěva byla dlouho připravovaná a pečlivě natáčená na kameru i magnetofon. Tyto nahrávky jsou uloženy i v rozhlasovém archivu. Je na nich zachyceno Haasovo klábosení s někdejšími hereckými kolegy v šatně Národního divadla.

The Private Affairs of Bel Ami (1947): Suasn Douglas, Hugo Haas, Angela Lansbury

Hugo Haas staré kamarády baví vtipy a veselými historkami – vzpomíná například, jak mu Zdeněk Štěpánek na jevišti nechtěně utrhl vousy. Na nahrávkách z veřejných besed zase vzpomíná na svůj život.

Například na setkání se slavným anglickým hercem Charlesem Laughtonem nebo německým dramatikem Bertoltem Brechtem. I na něj vzpomínal s humorem: „Bert byl zajímavej člověk, ale takovej ustrašenej, poněvadž jeho žena byla taková basistka, víte...?“

Po roce 1963 se Haas i přes své sliby do Prahy nikdy nevrátil. Jednak kvůli silnému astmatu, patrně i kvůli vzpomínkám a možná se v rodné zemi už necítil dobře. Zemřel 1. prosince 1968.

Celý pořad si poslechněte v audiozáznamu.

Spustit audio

Související