Mezi Vietnamci se o koronaviru mluvilo od poloviny ledna, říká blogerka Do Thu Trang

2. červen 2020

V době, kdy celý svět trpěl nedostatkem ochranných pomůcek, darovali Vietnamci žijící v Česku zdravotníkům i svým sousedům stovky roušek a ochranných rukavic z vlastních zásob. Na to, jak je to možné, odpovídá populární blogerka Do Thu Trang.

Většinu Čechů pandemie nemoci covid-19 zastihla prakticky nepřipravené – a tak se po celé zemi zpočátku jen velmi těžko sháněly ochranné pomůcky nebo dezinfekce. Ve svém okolí začali v tu chvíli vypomáhat členové vietnamské komunity. „Zapojili se velmi aktivně i díky tomu, že věděli, co se děje,“ vysvětluje blogerka Do Thu Trang.

Čtěte také

„Když jsem někdy v půlce ledna odjížděla od našich, tak už byli připravení – měli balíček dezinfekce a už měli objednané roušky. Z českých médií neslyšeli vůbec nic, ale veškeré informace a upozornění si posílali mezi sebou v komunitě,“ říká Do Thu Trang s tím, že prvotní informace přicházely přímo z Asie. „Spousta Vietnamců se vracela z oslav Nového lunárního roku. A z Vietnamu si přiváželi i vlastní roušky.“

Jejich opatrnost často vycházela také z obavy, jak by zvládli pobyt v české nemocnici. „Například moje maminka neumí česky. A ve Vietnamu je ve zvyku, že pokud onemocní nějaký člen rodiny, tak k němu chodí nejen ta užší rodina, ale i známí a sousedi a snaží se co nejvíc pomáhat. Kdyby se někdo z nich nakazil, byl by to obrovský problém. Cítili by se tam totiž sami jazykově i společensky,“ říká blogerka.

Výchova Vietnamců v Čechách

Do Thu Trang přijela s rodiči do Česka ve svých pěti letech. Dalších sedm let pak strávila převážně v české rodině. S rodiči se vídala prakticky jen o víkendech. „Naštěstí to nebyla nějaká povinná karanténa nebo něco takového. Vtipné na tom bylo to, že naši bydleli doslova přes pole. Pamatuju si, že v tom začátku, když jsem ještě byla hodně malá a nechtěla jsem bydlet jinde, tak jsem každý večer šla k oknu a dívala se na to pole, kdy se ten baráček rozsvítí. A to byl pro mě ten moment jistoty, že je všechno v pořádku,“ popisuje.

Čtěte také

Dá se vůbec něco takového vysvětlit pětiletému dítěti? „Rodiče mi vždycky říkali, že to dělají pro moje dobro. První generace Vietnamců, kteří tady začínali v 90. letech prodávat na tržnicích, svoje děti už od malička vedla k tomu, že rodiče musí pracovat. Aby se celá rodina měla dobře. Takže my jsme tak nějak vyrůstali s myšlenkou, že všechno, co se děje, se děje pro naše dobro,“ říká Do Thu Trang.

Přesto i ona zkoušela občas utéct přes pole domů. „V nějaké slabé chvilce mi přeskočilo a vyběhla jsem přes to pole, ale paní Maruška mě chytila a došli jsme spolu na druhý konec. Když na to tak zpětně koukám, byly to skvělé časy,“ dodává s úsměvem.

Blogování

Za svůj blog Asijatka, který má za cíl přiblížit Čechům jejich vietnamské sousedy, získala celou řadu ocenění, včetně Novinářské křepelky nebo Magnesie Litery. Psala by jinak, kdyby svým blogem chtěla oslovit především vietnamskou komunitu v Čechách? „Asi bych psala o vztazích v rodině. Vietnamské děti jsou vedeny k tomu, že rodina je to nejdůležitější. Ale řekla bych, že rodina není to nejdůležitější, pokud se rodinné vztahy lámou přes koleno,“ přemítá blogerka.

Čtěte také

„Vidím kolem sebe dost rodin, kde se ty vztahy udržují, přestože je evidentní, že rodiče by spolu partnersky být neměli. Jenomže v naší společnosti prostě panuje dogma, že se musíte pokusit zachránit rodinu za každou cenu, že veškerá vaše rozhodnutí by měla být rodině podřízena,“ naráží Do Thu Trang na pravidla, která jsou ve vietnamské komunitě stále striktně dodržována.

„Ve mně teď třeba velmi rezonuje téma domácího násilí. Mám pocit, že v české společnosti se to téma nějakým způsobem otevírá. Je tady například Linka bezpečí. Ale pro vietnamské ženy, které trpí v domácnosti s tyranem, neexistuje žádná externí pomoc. Když se něco takového stane, řeší se to jen v rámci rodiny a kamarádek,“ uvažuje nad dalším tématem, které by v budoucnu ráda otevřela, Do Thu Trang.

Poslechněte si celý rozhovor Petra Viziny s blogerkou Do Thu Trang. Dozvíte se také to, co pro ni znamenalo být happiness managerkou v nadnárodní korporaci nebo co určitě nedělat, když se seznámíte s Vietnamkou či Vietnamcem.

autoři: Petr Vizina , Ondřej Skácel
Spustit audio

Související