Hlas je zdrojem radosti, lidé by se neměli bát zpívat, říká Ridina Ahmedová

„Nechtěly jsme melodrama ani kýč,“ říká Ridina o nové tanečně-hudební inscenaci Eymen – Úhel pohledu, která tematizuje stáří a smrt. Pro letošní ročník festivalu Tanec Praha ji připravila společně s taneční a choreografkou Lenkou K. Bartůňkovou. „Přemýšlely jsme jak my dvě, relativně mladé ženy, máme toto téma uchopit. A tak jsme se rozhodly ptát lidí, co pro ně znamená smrt, jak se objevila v jejich životě a jak by ji popsali jedním slovem.

"Co pro vás znamená smrt?" Sběr terénních nahrávek v Ghaně|foto: Tanec Praha

Dokumentární mozaiku vytvářeli nejen v Česku, ale také během 10denního pobytu v Ghaně. „Ptali jsme se lidí bez domova, emeritních profesorů, dětí i starců. Byla jsem překvapená, kolik lidí se nám otevřelo a jak byly jejich výpovědi pozitivní,“ doplňuje Ridina.

Představení si udrželo mezinárodní charakter i díky účasti tanečníků z Ghana Dance Ensamble, které doplnili dva senioři z taneční skupiny seniorů divadla Ponec, Lenka K. Bartůňková a breakdancer.

Říkala jsem si, jestli to ještě umím a zda to někoho zajímá

Ridina aktuálně stále vystupuje v hudebním duu s kontrabasistou Petrem Tichým HLASkontraBAS. V roce 2016 skupina vydala eponymní album. „Tohle CD pro mě bylo hodně důležité, protože jsem se právě po deseti letech toho – každá matka to zná – pinožení se kolem dětí, kdy člověk všechno dělá pracovně napůl, tak jsem měla pocit, že tohle je moment, kdy se vracím. A měla jsem velkou obavu, jestli to ještě umím, jestli to ještě někoho zajímá,“ říká Ahmedová. Comebackové album, na němž coby doslova třetí člen vystupuje loop station, vyneslo skupině pochvalné kritiky a nominaci na cenu Anděl v žánru world music.

Jen hlas a kontrabas: Petr Tichý a Ridina Ahmedová představují album

Hlas, kontrabas a loopstation… zpěvačka Ridina Ahmedová a kontrabasista Petr Tichý na prvním společném albu HLASkontraBAS dokazují, že více pro vznik intenzivní a svobodné hudby není třeba. Žánrově se pohybují na rozhraní jazzu, minimalismu, vážné hudby, soulu, alternativy, i když, jak oba uvádějí, „škatulky jsou pro nás asi dost krátké. Děláme hudbu, která nás těší, jde o průnik našich světů.“

V srpnu na festivalu Dobršská brána vystoupila HLASkontraBAS oktet, v němž se naživo představí čtyři kontrabasisté a čtyři zpěvačky, které jindy vystupují sólově. Ridinu tak doplní Sisa Fehér, Alice Bauer a  Mirka Novak. „Když jsme měli zkoušku, měla jsem husí kůži. Slyšet čtyři kontrabasy, čtyři smyčce, je neuvěřitelná zvuková vlna,“ dodává Ahmedová.

Vedle koncertování vede Ridina semináře zaměřené na práci s hlasem a založila centrum pro práci s lidským hlasem Hlasohled: „Moc ráda pracuju s lidmi, kteří se stydí zpívat. Mám pocit, že většina společnosti je ve zvláštním dilematu. Hlas je hodně zajímá – cítí, že tam nějaký zdroj radosti nebo něčeho, co jsme trochu pozapomněli, ale kdyby se to oživilo, patří to také do života a prožívání. Ale zároveň se stydí, třeba škola je v tomto ohledu limitující. Během dílen pracujeme na cvičeních, která nám ukazují, nakolik se naše prožitky zrcadlí ve zpěvu.“

Na práci s hlasem mě baví, že co na něm lidé upraví během workshopu, to se zrcadlí i v jejich životě.
Ridina Ahmedová

„Společnost hodně akcentuje, abychom byli slyšet, tím se ale upozaďuje naslouchání a vnímání toho, co se kolem nás děje. Pokud jsme v kruhu a chceme spolu souznít, musíme se poslouchat. Na práci s hlasem mě zajímá fakt, že to, co se změní a upraví na workshopu, se pak zrcadlí i v každodenním životě,“ uzavírá Ridina Ahmedová.

V čem se liší atmosféra pohřbu v Ghaně od našich zvyklostí a jak se vytváří taneční inscenace o smrti, které vás naplní naději? V další části pořadu zazněl rozhovor Pavla Zelinky s Brendanem Perrym z legendární australské formace Dead can dance. Hudební dramaturg Zdeněk Přidal ve svém bloku představil třebíčskou kapelu Kucharski. Poslechněte si celé ArtCafé: