Herectví v rozhlasových hrách přestane být v budoucnu tak naivní, jednoznačné a schematické, myslí si Natália Deáková
Natália Deáková vystudovala divadelní režii na DAMU a v současné době působí jako umělecká šéfka činohry v Divadle J. K. Tyla v Plzni. V lednu 2012 nastoupila na pozici režisérky Českého rozhlasu v Praze. Na Prix Bohemia Radio získala v roce 2013 v její režii hra Felicie Zellerové Rozhovory s astronauty 2. místo v kategorii Drama, ve které letos zasedla jako porotkyně. Jakou náročnost má klást rozhlasová tvorba na dětské posluchače? A jak se podle ní bude rozhlasová hra rozvíjet?
Co je pro porotce v kategorii Drama na hodnocení děl nejobtížnější?
Nejtěžší je fakt, že musíte brát ohled na všechny složky díla. Musíte opustit svůj vkus a snažit se být objektivní. Každý se totiž řídíme nějakými subjektivními postoji.
Vítěze v kategorii vybírá i studentská porota, čím jsou tedy rozhlas a rozhlasové hry důležité pro mladou generaci?
Myslím si, že rozhlas je pro mladou generaci velmi důležitý. Toto médium je však především spojeno se staršími lidmi, kteří na něm vyrůstali více než na televizi. Nyní však vnímám, že se rozhlasová tvorba neformálními prostředky posouvá směrem k mladým, takže je dobré, když si najde nového posluchače a adresáta.
Na veřejném poslechu se hodně debatovalo o hře Čaroděj Zeměmoří, jak moc by měla být náročná tvorba pro děti?
To se samozřejmě různí dítě od dítěte. Je rozdíl dělat něco pro dítě pětileté a dvanáctileté. Z mého pohledu, jak znám rozhlasovou tvorbu, ať už z doby, kdy jsem v rozhlase pracovala, případně jak ji poslouchám se svou dcerou, vnímám, že většina kousků je zaměřená spíše na menší publikum. Nebo posluchače mírně podceňuje. Také proto jsme Čaroděje Zeměmoří do finále vybraly. Klidně se mohou dělat věci náročnější, musí se počítat s tím, že mají děti přístup na internet, že koukají na náročné filmy. Například zde několikrát zmíněný Harry Potter, což je v podstatě hororové dílo. Děti jsou nyní otrlejší, než si rozhlasoví tvůrci mysleli, protože nyní se situace skutečně mění.
Jakým směrem se budou rozhlasové hry měnit a posouvat dále? Pozorujeme například vyšší technickou náročnost děl.
Ano, to je přesně ten směr, kterým se budou hry vydávat. První věcí je, že herectví v budoucnu přestane být tak naivní, jednoznačné a schematické. Druhou pak, že hry nebudou tak skromné na zvuky. U některých starých pohádek je to skutečně, tu kůň, tu mlýn, tu harfička. Nyní je tak na zvukové složce posun vidět nejvíce, měla by být efektnější, atraktivnější a sytější.
Co bude tento posun znamenat pro autory rozhlasových děl?
Pro autory to znamená být seznámený s tím, co zvuk umí a jak se s ním dá pracovat. Což většina autorů neví. Mnozí píší spíše divadelní věci, u kterých si pak představují, jak by mohly vypadat v rozhlase. Pokud ale autor píše přímo pro rozhlas, žádá si to naprosto odlišný přístup.
Jaký je váš osobní vztah k rozhlasu a rozhlasovým hrám?
Je to moje hobby a moje velká láska. Mám moc ráda rozhlas, protože podporuje imaginaci, což je v dnešní převizualizované době velmi potřebné.
