Hana Slívová

Už šestnáct let žije v Kodani. Má tam rodinu a studio, pravidelně se ale vrací do ČR. Kvůli zakázkám, ale i kvůli nové práci v kanceláři architekta města Ústí nad Labem.

Zastávkou s výhledem na těžební věž chtěl tatínek svého syna odradit od „špinavé“ cesty. „Ta věž ke mně hovořila srozumitelným jazykem,“ konstatuje fotograf Viktor Mácha.

Jak se člověk vyrovnává s pozicí, kterou mu přiřadila společnost? I na to se ptala dokumentaristka Kristýna Kopřivová při natáčení dokumentu o utečencích v Ramalláhu.

Zásadní bylo pro divadelního režiséra a autora Šumných měst Radovana Lipuse vyrůstání v okolí Těšína, o kterém roku 2008 připravil inscenaci Těšínské nebe.

Jiří Sulženko byl původně kontrabasista, hrál v orchestru pražského Národního divadla. Operní zpěv začal na konzervatoři studovat jen ze zájmu, nakonec mu ale dal přednost.

Násilí nahlížené z různých úhlů pohledu a prvky fantasy a moderního hororu – to jsou motivy, které se objevují napříč španělsky psanou literaturou.

Orientalista a historik umění Filip Suchomel studoval v Japonsku porcelán z Arity a restaurování speciálních laků. Fascinovala ho japonská sbírka v Náprstkově muzeu.

Zoja Mikotová absolvovala střední výtvarnou školu a poznámky k režii si dodnes kreslí. Paralelně ji ale uchvátila pantomima, s níž se poprvé setkala ve čtrnácti.

Překládat z angličtiny se učila na textech Pink Floyd. Dnes patří mezi kmenové spolupracovnice nakladatelství Argo, kam se dostala přes kontakt v telefonním seznamu.

Od studentských let se Petr Kopecký věnoval práci s postiženými lidmi a romskými dětmi, v rámci občanského sdružení pak bojoval proti těžbě uhlí v dolu Frenštát.