Hana Slívová

Máte knihy? A chcete se jich zbavit? O antikvariátu, kterému schází sentiment a atmosféra starých zaprášených časů, zato umí dostat do oběhu i zdánlivě neprodejné knížky.

„Hrát v cizím jazyce je super. Protože máte hrůzu z toho, že něco zapomenete, naučíte se i texty kolegů,“ řekl ve Vizitce Kajetán Písařovic.

Martina Špinková nerada cestuje, naopak, čas ráda tráví sama nebo s nejbližšími doma. Vychovala sedm dětí, ale unavená nebývá, maximálně ospalá. 

Inspiraci hledá i ve filmu: vidí-li například Vláčilovo Údolí včel, napadá ho motiv šestihranu. Každá sklenička i plastika, která mu projde pod rukama, musí mít myšlenku. 

Vystudoval filozofii a politologii, má zkušenosti se studiem v Oxfordu a až do dorosteneckých let byl výborným skifařem. Dnes vede Petr Vodešil Hanácké muzeum v přírodě.

Když mu na obchodní schůzce v Singapuru došlo, že jím nabízené broušené lustry už dnes nikdo ve světě nechce, rozhodl se pro radikální změnu.

Letos osmdesátiletý Miloslav Klíma patří mezi nejvýznamnější postavy české divadelní dramaturgie, které se věnoval na scénách napříč republikou.

Své texty píše Jakuba Katalpa perem, protože má ráda proces doplňování inkoustu, a když přijde čas na korektury, sáhne po pastelkách: lépe se tak soustředí.

Lenka Vychodilová, již zná divadelní svět jako Lemuru Lepou, ráda nahlas čte, nerada nostalgicky vzpomíná a jejím oblíbeným uměleckým dílem je příroda. 

„Když člověk žije přítomností a do toho, co dělá, dává lásku, inspiraci může najít v každém koutě,“ míní výtvarnice, básnířka a pedagožka Phila Primus.