Hana Slívová

Výrazné barvy, lidské příběhy, skryté symboly, láska ke sportu, k Vysočině i filmům z 20. a 30. let minulého století – to se odráží v tvorbě ilustrátora Lukáše Tomka.

Nepovažuje se za módní návrhářku, přesto se prezentovala na světových akcích Fashion Week. Vytváří sochy, objekty, videa, šije kostýmy a masky.

Sundal si střevíc a s pokřikem svobodu, svobodu jím mlátil do stolu, vzpomíná básník, knižní grafik, fotograf a Petr Palarčík na Václava Stratila.

„Mám rád, když můžu vytvářet věci přímo na místě, v přírodě. Nejvíc jsem spokojený se sochou v Zásmukách, je ponořená v říčce, občas se tam jedu podívat,“ říká Zdenek Hůla.

S žánrem performance je spjatá pomíjivost, kterou řada umělců vyhledává. „Vyčleňují se tak z komerční scény, chtějí pracovat nezávisle na kodifikaci umění jako zboží.“ 

Měl to být Island, ale nakonec padla volba na Slovensko. Pandemie proměnila i dramaturgii letošního Měsíce autorského čtení, na níž se podílel i Miroslav Zelinský.

Mohou se účinky zeleného čaje obtisknout do zvukové stopy? Jak zachytit v hudbě pomíjivost? Proč bylo těžké studovat v Londýně?  

Co všechno obnáší příprava české výstavy 36 obrazů nejslavnější ruské avantgardy? Jak se do pracovního arzenálu vepsaly zkušenosti získané prací na krajském úřadě? 

Jako malá tančila i zpívala, žádnému koníčku se ale nevydržela věnovat dostatečně dlouho. Zlomilo to až herectví, velmi ji bavila už první role kováře z pohádky Fimfárum.

Narodila se v Provence, svůj život ale od 90. let pojí s ČR, kde se dlouhodobě věnuje propagaci a podpoře tance. Vede Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA.