Hana Slívová

Ráda pracuje s hlasem, protože skrz něj dává všanc zranitelnost. Líbí se jí, když si umělec na scéně „nechává něco pro sebe“, ale coby umělkyně se pouští do osobních témat.

První cédéčko – reedici alba Ziggy Stardust Davida Bowieho – si Marek Huňát pořídil v New Yorku v roce 1990. Od té doby CD a vinyly sbírá a jeho systematičnost je unikátní.

„Pro spisovatele není nic lepšího, než když se jejich tvorby chopí filmaři. Jsem vždy zvědavý, jak můj příběh vidí, co považují za podstatné,“ říká Michal Sýkora.

Co teenagery a rodiče trápí při vzájemné komunikaci? Jak najít sílu bojovat, když si s vámi osud pohrává? Témata, která v inscenacích zpracovává Tomáš Tomsa Legierski.

„Celý život se zabývám bojem s mylnou představou, že umění je od života odtažené ghetto, které se lidí netýká. Snažím se to změnit,“ říká kurátor Radek Wohlmuth.

„Hodně lidí si myslelo, že to, jak fotím, nemůžu myslet vážně, mně šlo o záznam plynutí času. Obrazem jsem se rozptylovat nechtěl.“ Parketou Jiřího Šiguta je minimalismus.

„Když jdete na pódium s tím, že budete improvizovat, nesmíte o tom přemýšlet,“ odpovídá hudebník Jiří Stivín na dotaz, zda se stalo, že by si někdy nevěřil.

Má rád kávu, víno a jazz. Pískání v uších se snaží přemoci mírovými prostředky, tedy radostnou tvorbou, a když po šedesátce natáčel svá první alba, cítil se na čtyřicet.

Jasná Páka, Hudba Praha, Divoký srdce – skupiny, které od 80. let neodmyslitelně patří k české rockové scéně.

„Leoš Janáček je geniální v tom, že nic nepřikrašluje,“ konstatuje na konto nejhranějšího českého operního skladatele v zahraničí umělecký šéf Janáčkovy opery Jiří Heřman.