František Josef Gerstner a koněspřežná dráha

18. srpen 2012

Dne 1. srpna léta Páně 1832, za vlády Františka I., byl zahájen provoz na koněspřežné dráze z Českých Budějovic do Lince.

České země, součást Habsburské monarchie, tak symbolicky nastoupily do vlaku směřujícího z tradičních feudálních pořádků do moderní industriální společnosti. Projekt tzv. železné silnice je často označován za první v Evropě. To však není zcela přesné, je jen první na kontinentě – světový primát má samozřejmě Anglie, kde koněspřežka jezdila už přes dvacet let a stala se předobrazem té naší.
Na počátku byl úmysl vytvořit obchodní cestu, po níž by se přepravovala hlavně sůl, ale i uhlí, dřevo a další komodity. Původně byl v plánu vodní kanál, ovšem tehdejší ředitel pražské polytechniky rytíř František Josef Gerstner navrhl alternativu vpravdě futuristickou – železnici. Ze stavby projektu zpočátku sešlo, zdržely ho napoleonské války. A jestliže za války chyběl zájem, po válce pro změnu peníze. Financování schváleného projektu proto převzal soukromý sektor. C.k. privilegované první železniční společnosti se ale investice vyplatila – získala pak monopol na obchod se solí.

Plány vypracoval sám František Josef Gerstner, který přitom myslel do budoucna a navrhl dráhu, po které se jednou budou moci prohánět namísto koní parní lokomotivy. Jenže to výstavbu značně prodražilo. Duchovní autor celého záměru byl v průběhu stavby odvolán a nahrazen Matyášem Schönererem.
Se stavbou se začalo v roce 1825 a skončilo po sedmi letech. Vezmeme-li v úvahu náročnost a možnosti v kontextu tehdejší doby, je to zajímavá výzva pro stavitele dnešních dálnic… Trať byla původně dlouhá 129 km, ale v následujících letech byla prodloužena o 200 km až do Gmündenu.
Železnou silnici rozdělovaly na úseky stanice určené k přepřahání koní a desítky strážních budek, tzv. vechtroven. Trať využívaly vlaky osobní, ale především dopravní. Prvním typem byste celou cestu ujeli za rekordních 14 hodin. S postupem doby skutečně došlo k nahrazení koněspřežné dopravy klasickými lokomotivami. Poslední koně vyjeli na slavnou trať až v prosinci roku 1873, to znamená nejen za jiného panovníka – Františka Josefa I., ale i v jiném státě – v Rakousku-Uhersku.