Film jako užitečný a kreativní spojenec tance. Exkurz do San Francisco Dance Film Festivalu

20. prosinec 2019

Kalifornská metropole San Francisco se v první polovině listopadu stala dějištěm jubilejního desátého ročníku San Francisco Dance Film Festivalu. Byla to příležitost pro taneční publicistku Janu Návratovou, kterou zajímalo, jak taková událost ve slavném městě květinových dětí vypadá.

Tanec je tedy médium i pro ty nejaktuálnější otázky současnosti – ať už se jedná o environmentální témata, sociální kohezi, rovnoprávnost menšin či občanskou společnost. Tanec jako přirozená lidská činnosti i jako exkluzivní virtuózní dovednost dokáže o těchto otázkách komunikovat beze slov, a přesto silně a přesvědčivě. Film je jeho užitečný a kreativní spojenec.

Sanfranciský tanečně filmový festival není ojedinělá událost. Festivaly prezentující filmy zaměřené na tanec se objevují po celém světě. Ale v Americe má tento druh filmového umění hlubokou tradici. Už v roce 1956 založila jistá Susan Braunová v New Yorku Dance Film Association. Zděšení, že na světě existuje všeho všudy několik sekund záznamu tance slavné Isadory Duncanové, s jejíž technikou se Braunová seznámila ve svých 33 letech, přispělo k jejímu celoživotnímu systematickému zájmu o taneční kinematografii. Dnes se i díky jejímu úsilí točí dokumenty o tanci, pořizují se kvalitní záznamy choreografií a bouřlivě se rozvíjí tzv. žánr dance for camera – tanec pro kameru. Dance for camera jsou krátké autonomní snímky, v nichž je pohyb a tanec hlavním vyjadřovacím prostředkem a choreograficky funguje i kamera a střih.

V této kategorii byly na festivalu v San Franciscu oceněny dva snímky – nizozemský film Sisters, režisérky Daphne Luckerové a choreografky Emmy Evelein, a o něco kratší americký About the Face režiséra Yorama Saviona a choreografa Drew Dollaze.

Sociální tematika v tanečních filmech

Programová ředitelka Greta Schoenberg vybírala se svými spolupracovníky do programu z 370 přihlášených filmů. Selekce představovala jednu část její práce, a ta druhá spočívala v kurátorském sestavení tematických bloků. Snímek Sisters, který pojednává o násilí na dětech, viděli diváci v bloku věnovanému ženám, a oceněný snímek About the Face perfektně zapadal do aktivistické kolekce Raising Voices, zaměřenému na rasovou diskriminaci, která je v USA stále velmi palčivým problémem.

San Francisco Dance Film Festival

S velkým zájmem se setkaly dokumenty. Cena za ten nejlepší putovala do Francie, kde sídlí produkční společnost Lechinski, která natočila film o americkém streetovém tanečníkovi Lilu Buckovi. Film s názvem Lil Buck: Real Swan byl naprostým vrcholem festivalu, neboť premiéra proběhala za přítomnosti slavného protagonisty.

Romea a Julie v době klimatické krize

Festival byl zajímavý i tím, že se do kalifornské metropole sjeli autoři mnoha snímků a mohli tedy po projekci s publikem diskutovat a prozradit zajímavosti z natáčení. O tyto rozhovory byl velký zájem. Významnější projekce se odehrávaly v Lucas Film Building, což je kultovní místo spojené s mnoha velkými filmovými produkcemi, včetně Hvězdných válek. Tam se například objevilo na velkém plátně unikátní zpracování baletu Kenetha McMillana Romeo and Julie. Film v reálných kulisách, tedy uličkách, palácích, zahradách, za naprosto punkových podmínek natočili zakladatelé slavného britského tanečního tělesa BalletBoyz – Michel Nunn a William Trevitt, kdysi tanečníci Královského baletu. Film do svého nadcházejícího vánočního programu zařadila britská BBC.

Velký tématem k diskusi byly v San Franciscu i otázky klimatu. Například dokumentární film Dancing on the Icebergs byl filmem o filmu a umožnil nahlédnout do příprav a natáčení čtyřminutového dance for camera Antarctica: The First Dance. Režisérem krátkého filmu i dokumentu je novozélandský choreograf Corey Baker, který se rozhodl svými prostředky komunikovat ochranu Jižního pólu. V reportáži je rozhovor s tvůrci filmu Fram, který je natočen s podobnými intencemi, ale věnuje se Severním pólu.

autor: Jana Návratová
Spustit audio