Dismančata se účastní unikátního projektu Film naživo

31. červenec 2020

Představte si, že sedíte v bouřce, v zaparkovaném Jeepu na louce u Karlštejna, a přes zamlžené čelní sklo si baterkou svítíte na obrovského růžového slona.

Tak začíná článek Františka Součka z DRDS, který se účastní letního projektu Film naživo, určeného ke kinodistribuci. Vybrané divadelní soubory inscenují svá nejúspěšnější představení mimo divadlo, v exteriérech, a představení jsou vysílána do kin napříč Českou republikou, kde je diváci sledují v přímém přenosu - tedy ve chvíli, kdy je herci hrají a kamera snímá.

Fim naživo je paralelně s kinodistribucí vysílán a ukládán do videoték v dětských domovech. Na natáčení tvoří publikum, pod patronátem organizace Dobré víly, děti z vybraných dětských domovů. A my jsme byli pozváni rozšířit spolu s nimi řady živého publika.

Jak probíhalo natáčení první, píše František:

Představte si, že sedíte v bouřce, v zaparkovaném Jeepu na louce u Karlštejna a přes zamlžené čelní sklo si baterkou svítíte na obrovského růžového slona, na kterém je na kruhu zavěšená akrobatka, co vypadá, že každou chvíli spadne. Do toho začnou dva klauni zametat podium s neonovými zářivkami a za nimi skáče nějaký blázen na trampolíně, která je velká jako menší rybník. A to není jeden z těch šílených snů, po kterém uvažujete o svém psychickém zdraví. Zhruba tak probíhalo představení Kaleidoscope, v rámci projektu Film naživo, v podání artistů ze souboru Cirk La Putyka. Ale tak šílené to nebylo od začátku. Celá akce začala docela nevinně. Když jsme se po příjezdu trochu rozkoukali, natočili jsme několik rozhovorů s artisty a techniky a čekali jsme, co přijde. A přišly děti z dětských domovů, které se akce také účastnily, seznámili jsme se navzájem a natáčeli spolu. Už při zkoušce, kdy jsme s kameramanem a klauny šli od místa první scénky k podiu, začalo trochu kapat, a když začali zkoušet artisti, pršelo už naplno. Zkouška byla zastavena a přišlo napínavé čekání, jestli přestane pršet, protože artisti musí mít na podiu sucho, aby se nezranili. A pršet nepřestávalo a my jsme se všichni tiskli ve stanu pro kostýmy, protože jsme si nikdo nevzal pláštěnku. A potom už přišlo samotné představení a po výše zmiňovaném sezení v autě a svícení lucerničkami následovalo ještě sbíhání kopce až pod Karlštejn k autům, kterými jsme přijeli. Celá akce se myslím moc povedla i s adrenalinovým zážitkem nakonec, takže se moc těším na další představení.

Spustit audio