Alena Zemančíková: Kateřina aneb malé holky

29. listopad 2022

Kateřina ze Sieny, svatá patronka svého města, ale i celé Itálie a jak člověk pozná podle evropské vlajky, která na kostele, kde jsou uloženy v Sieně její ostatky, i Evropské unie, se narodila roku 1348. V roce, kdy Karel IV. v Praze zakládal univerzitu, sužoval Itálii mor a Kateřinina sestra – dvojče na mor zemřela.

Obklopení mořem ze všech stran přinášelo Itálii spoustu výhod a obchodní přístavy z ní učinily hospodářskou i kulturní velmoc, ale ten rozkvět měl i svůj rub, a tím byl mor, který se z přístavů rozšířil po celé zemi.

Čtěte také

Kateřina byla nejmladší dcerou barvíře látek a už od dětství jevila vizionářské sklony: podle legendy jí Ježíš daroval své srdce a ona jemu na oplátku zase to svoje. Nevdala se, stala se dominikánskou terciářkou a neúnavně pracovala jako ošetřovatelka nemocných, asistovala u porodů i u smrtelných loží. Údajně levitovala a měla stigmata. Byla výstřední, ostříhala si vlasy, nejedla kromě chleba a syrových bylin nic, obcovala s malomocnými, upadala do extází, neposlouchala dobře míněné rady, šla svému okolí na nervy.

Ale nejen to – v čase sporu mezi Florencií a dalšími městy s papežským stolcem napsala papeži dopis (pravděpodobnější je, že nadiktovala, i když v Sieně říkají, že psát a číst uměla) a nakonec se za ním vypravila do Avignonu a osobně ho vyzvala, aby se vrátil do Říma.

Čtěte také

Tím papežem byl Řehoř XI., který se skutečně do Říma vrátil, ale po jeho smrti nastalo západní církevní schisma, v němž se Kateřina svými dopisy angažovala na straně nového, právoplatného papeže Urbana VI. Byla naléhavá, nesmiřitelná, plamenná, papež ji pozval do Říma a rozmlouval s ní. V roce 1461 Kateřina v Římě zemřela, aniž se dočkala vyřešení schismatu, její hlava je uložena v relikviáři v kostele sv. Dominika v Sieně.

Zajímavější než hlava jsou ovšem její dopisy, které patří mezi významné středověké literární památky a jsou půvabné tím, že mezi projevy respektu k papeži a hluboké oddanosti Kristu čteme i nenucené věty, prozrazující mládí a dětskou naivitu pisatelky. „Vzhůru Otče, a bez bázně do toho. Já vám říkám, že není třeba mít z toho strach!“ stojí v jednom z nich.

Čtěte také

V současné době probíhajících klimatických konferencí a s tím spojených celospolečenských diskusí Kateřinu ze Sieny připomíná jiná dívenka. Je výstřední, nejí maso, odmítá létat letadly a taky naléhá na největší představitele světa, aby urychleně změnili své chování a začali konat k záchraně země. Jde mnohým na nervy, je podezírána z duševní choroby, obviňována z narcismu a posílána zpátky do školní lavice. To, oč světu jde, přece dokážou posuzovat jen sbory mocných mužů.

Ale v dějinách prostoru, který obýváme a s jehož duchovními dějinami jsme srostlí i tehdy, když o nich nemáme a nechceme mít znalosti, v prostoru ovládaném zdrcující většinou muži, se v kritických okamžicích vyskytuje zjev malé holky, která vládcům světa začne psát, vydá se za nimi a přesvědčí je, aby konali k záchraně světa. A ti moudřejší si její dopisy přečtou a pozvou ji k jednání. Viděno skrze příběh Kateřiny ze Sieny se Greta Thunbergová už nejeví jako takový blázen ani jako tak mimořádný případ. Duch vane, kam chce, a čas od času vstoupí do malé holky.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.