S daty je to složitější. Jak dnes vypadá datová žurnalistika

Jste průkopníkem datové žurnalistiky u nás. Začínal jste s ní v roce 2012 v Hospodářských novinách a od roku 2014 působíte v Českém rozhlase, kde vedete čtyřčlenný tým datařů. Jak vaše spolupráce s Českým rozhlasem probíhá?

Naším primárním výstupem jsou články na portále iROZHLAS.cz a to, co zjistíme, zároveň prezentujeme v rozhlasových pořadech. Zpracováváme témata také ve formě podkladů pro redaktory. Datová žurnalistika neposkytuje vždy dobré odpovědi, ale často umožňuje klást lepší otázky. Takže buď tyto otázky zprostředkujeme kolegům, nebo je pokládáme sami.

Podle vaší definice je datová žurnalistika kombinací statistiky, žurnalistiky a programování. Rád říkáte, že novináře učíte programovat a programátory dělat novinařinu. Obecně by se dalo říct, že jde o hledání příběhů nad daty. Jak těžké je vybudovat nad daty nějaký příběh?

Příběh v datech – to je slogan datové žurnalistiky. Když se ale člověk ponoří hlouběji do dat a statistických metod, které se používají k jejich analýze a k tomu, aby se v nich našel nějaký smysl, příběh či sdělení, tak zjistí, že data jdou často proti jednoduchému vyprávění příběhů o dobru a zlu, které máme všichni rádi. Skoro vždy se ukáže, že pokud s daty zacházíme opravdu poctivě, tak je to složitější.

Datoví žurnalisté ze serveru iROZHLAS.cz získali v letošní Novinářské ceně první místo v kategorii online žurnalistiky za projekt Rozděleni svobodou|foto:Český rozhlas

Jak se datová žurnalistika v Česku od roku 2012 změnila a jakou roli v tom sehrály technologie?

Během té doby došlo k velké technologické změně – zatímco na začátku jsme vyráběli obsah převážně pro prohlížeče ve stolních počítačích, dnes víc než dvě třetiny čtenářů iROZHLASU přistupují k našim článkům z mobilu. Vyvíjíme tudíž „mobile first“, tedy nejdřív pro mobil, a pak se teprve snažíme nabídnout něco navíc. Donutí nás to soustředit se na to, co je na daném grafu či mapě nejdůležitější. Zpočátku jsme navíc čtenáře ohromovali tím, že jsme jim ukazovali všechna data a vybízeli je, aby si v nich sami našli, co je pro ně důležité. Nyní jim spíš ukazujeme, co si myslíme, že je v datech nejdůležitější, a pak si to můžou sami ověřit.

Datovou žurnalistiku inicioval v roce 2009 Datablog na Guardianu. Kdo v zahraničí dnes udává trend?

Guardian už nemá specializované oddělení, ale jednotlivé specialisty, kteří ad hoc spolupracují s novináři na jejich tématech. Ve světě jsou však stále média, která jsou založena na statistické analýze a vizualizaci dat. Známý je například projekt FiveThirtyEight statistika Nateho Silvera, který se proslavil ve Spojených státech před prezidentskými volbami v roce 2008 tím, že přesně předpověděl výsledky voleb. Web FiveThirtyEight je jedním z našich vzorů, každý článek je založený na datové analýze a vizualizaci a snaží se ukazovat příběhy v datech v celé jejich složitosti.

Čtěte také

Český rozhlas představil sociologický průzkum Rozděleni svobodou. Česká společnost se dělí na šest společenských tříd

Jak jste se podíleli na projektu Rozdělená společnost, za který jste získali Novinářskou cenu?

Český rozhlas si ke třicátému výročí listopadu 1989 objednal u třech sociologických agentur důkladný průzkum veřejného mínění na vzorku čtyř tisíc respondentů. Sociologové na základě analýzy popsali nové třídní rozdělení české společnosti, které není založené jen na klasické definici tříd, jež vychází z příjmů a z majetku, ale zahrnuli do výzkumu i další faktory, jako jsou společenský a kulturní kapitál. Na základě těchto hrubých dat a debat se sociology jsme vytvořili seriál článků s interaktivními prvky a grafy pro iROZHLAS.cz. Největší úspěch sklidil úvodní článek, v němž jsme vytvořili zjednodušenou kalkulačku, kde čtenář odpovídal zhruba na dvacet otázek, jež nejlépe popisovaly třídní rozdíly. Na jejich základě ho pak aplikace zařadila do jedné ze šesti tříd. Naši kalkulačku si vyplnilo přes dvě stě tisíc lidí.

Co vás na výsledcích výzkumu zaujalo?

Překvapilo mě, že z výzkumu vzešla třída, která je pro Českou republiku specifická – totiž třída místních vazeb. Jedná se o lidi, kteří žijí obvykle v menších obcích, nemají příliš velký ekonomický či kulturní kapitál, ale disponují velkým společenským kapitálem, tedy rozvětvenou sítí vztahů, ať už v rodině či mezi sousedy a známými, kteří si navzájem vypomáhají.

Dnes jste jediná redakce u nás, která se zaměřuje na datovou žurnalistiku. Čím si to vysvětlujete? Je důvodem časová a finanční náročnost „datařiny"?

Nejsme jediní. V centrální redakci Deníku mají oddělení, kde se zaměřují na analýzu a vizualizaci dat, a datovou žurnalistikou se zabývá například novinářka Kateřina Mahdalová. Náš tým je asi nejpočetnější, byť’ jsme jen čtyři, a věnujeme se tomu nejsystematičtěji. Datová žurnalistika určitě vyžaduje víc času než běžná denní zpravodajská produkce. Často se třeba stane, že se pustíme do tématu a zjistíme, že data nejsou v dostatečné kvalitě nebo neposkytují příliš silný příběh či titulkové sdělení, ze kterého bychom mohli udělat zprávu, a pak celé téma opustíme. V prostředí komerčních médií je to luxus, který si málokdo může dovolit. Proto si vážíme zázemí Českého rozhlasu.