Moderátoři Mozaiky Naděžda Hávová a František Šedivý: Jsme s vámi každé ráno
Od dubna má ranní Mozaika na stanici Vltava novou moderátorskou dvojici: Naděždu Hávovou a Františka Šedivého. Zatímco Naděžda působí v Českém rozhlase už dvacet let, ale Vltava ji zatím minula, František absolvoval elévský rozhlasový program a jeho hlas slýchají posluchači ranní Mozaiky už rok. Spojuje je toho ale víc než jen vstávání kolem čtvrté ranní, aby od šesti do deseti pravidelně moderovali Mozaiku. To, že si rozumějí, poznáte snadno: vůbec si neskáčou do řeči.
Jaká to pro vás byla změna, když jste začali společně moderovat Mozaiku?
NH: Pro mě byla nabídka moderovat Mozaiku na Vltavě neskutečnou výzvou, zejména proto, že v mém osobním portfoliu Českého rozhlasu dosud stanice Vltava chyběla. Vltava se vymyká z ostatních stanic Českého rozhlasu tím, že cílí primárně na kulturu, kterou pokrývá v nejširším spektru. Pro mě to byla výzva i z toho důvodu, že sice žiju kulturou, ale nejsem do ní tak hluboce a systematicky ponořená, takže mi Mozaika nyní otevírá nové obzory. A další zásadní novinkou je pro mě to, že po dlouhých letech, když pominu pořad Dva na jednoho s Vladimírem Krocem, opět moderuji ve dvou.
FŠ: Před rokem jsem nastoupil na Vltavu a byla to skvělá příležitost, protože kulturu miluji v tom nejširším záběru, který tahle stanice nabízí. Až do dubna jsem ale nebyl naplno součástí stanice, protože jsem moderoval jen jednou nebo dvakrát týdně. Denní moderování má velkou výhodu v tom, že se člověk může naplno soustředit na práci a pracovat na sobě. Po boku Nadi to jde samo – i kdybych nechtěl, tak od ní při různých situacích ve vysílání čerpám její letité zkušenosti. Pro mě jako pro moderátora je zásadní zprostředkovávat náročná kulturní témata posluchači – být mostem mezi odborníkem a posluchačem. A zároveň to dělat příjemně a mile.
Došlo či dojde v Mozaice k nějaké proměně s novým programovým schématem Vltavy?
NH: Nedošlo a nedojde. Kromě toho, že byla ranní Mozaika prodloužena do desáté hodiny, přibyla dopolední četba krátce po deváté hodině a navíc máme Mozaiku v odpoledních hodinách, je koncepce stejná. Mozaika je skladba pestrých kulturních střípků, které mají posluchači nabídnout orientaci v tom, co se právě v kultuře děje – reportáže, úvahy, zamyšlení i rozhovory s inspirativními hosty. K tomu všemu hraje špičková hudba jak z klasiky, tak z jazzu, ale i etno a world music.
Jak jste se ladili na společnou notu, když jste navíc začali spolupracovat v době vrcholící pandemie?
FŠ: Začínali jsme v oddělených studiích. Viděli jsme na sebe přes sklo a tohle pak trvalo téměř dva měsíce. Ale myslím, že posluchač neměl šanci to poznat. Ovšem když jsme si sesedli k sobě, tak jsme se na sebe naladili ještě víc.
NH: Přestože je mezi námi dvěma víc než dvacetiletý věkový rozdíl, skvěle jsme si sedli. Od počátku si sdělujeme jak pracovní, tak osobní zážitky, protože nemůžete pracovat ve dvojici, aniž byste se s tím druhým znali jako s člověkem.
FŠ: Vytvořit dvojici je vždycky risk. A já už teď Naďu považuji skoro za svou starší sestru, což je velké štěstí.
NH: Je to vzácná symbióza. A doufáme, že to tak cítí i posluchači, které se snažíme dobře naladit do nového dne, zorientovat je v kulturním světě a také jim říct: jsme tady s vámi každé ráno a stejně jako vstáváte vy, vstáváme i my – možná jen o chvíli dřív.
Čtěte také
Jak jste prožívali na Vltavě karanténu?
NH: Vltava má jednu nevýhodu, tak jako všechna kulturní média. Jakmile se v kulturní sféře nic nového neodehrává, vypadá to, že nemá co nabídnout. Ukázalo se však, že opak je pravdou a kulturní svět začal během několika dnů reagovat. Organizátoři nabízeli akce na různých online platformách a Vltava o tom hned informovala. S Helenou Havlíkovou jsme třeba mluvili o opeře ve virtuálním prostoru, stejně tak Vltava nabídla k poslechu rozhlasovou četbu a další slovesné pořady, které zveřejnila na svém webu – mimochodem tam jsou mnohá díla stále k poslechu.
FŠ: Navíc měl málokdo v té době denně přístup do rozhlasu jako my. Řada lidí pracovala z domova. Bylo zvláštní, že jsme nevěděli, jestli nepřijde den, kdy se vysílání naší stanice na chvíli zastaví, kdy se třeba budova uzavře a vysílání skončí.
Jak se Mozaika připravuje?
NH: Máme tři editory v podobě Martiny Kolajové, Tomáše Klementa a Jana Zítky, kteří nám filtrují příspěvky a rozhodují o tom, jaké reportáže či rozhovory se budou ten den vysílat. Hudbu pro ranní Mozaiku vybírá hudební dramaturg Jan Kyncl. Klíčový je zkrátka tým, který nám stojí za zády. Vltava má také špičkové redaktory, jejichž příspěvky v Mozaice vysíláme, například Karla Oujezdského, Tomáše Piláta, Veroniku Štefanovou či Daniela Jägera. A nesmíme zapomenout na naše stálé spolupracovníky, kteří recenzují hudbu, knihy či filmy a zprostředkovávají i náročná témata srozumitelně.
Co vás osobně v kultuře nejvíc baví?
NH: Mě baví spíš pelmel, nejsem schopná něco sledovat soustředěně a extrémně do hloubky. Ale výtvarné umění je mi ze světa kultury asi nejbližší. František má zase za sebou průpravu scénického tance, tak tipuji, že to u něj vyhrál tanec a divadlo.
FŠ: A tipuješ správně, je to hlavně divadlo, které mě provází už odmala. Navíc jsem vyrůstal na Náchodsku, což je kulturně aktivní region. A musím ještě říct, že oba poměrně hodně čteme.
NH: A to i díky našim respondentům. Například Hana Ulmanová měla v Mozaice letní seriál o proudech v americké literatuře, a tak si člověk s chutí rád vezme do ruky Fitzgeralda nebo Hemingwaye. Řídíme se zkrátka v kultuře Vltavou.
