Margita šansoniér a vypravěč příběhů

Říkáte, že mezi operou a šansonem existuje velká propast. Bylo pro vás interpretačně obtížné ji překročit?

Bylo to těžké. Kdybych natočil šansonové věci operně, bylo by to to nejhorší, co bych mohl udělat. V některých písničkách můžete to „operní“ na chvíli použít, ale musíte se okamžitě vrátit do šansonové polohy, kde mluvíte a zpíváte lehkým hlasem.

K návratu do stylu šansonu pomáhají i texty. S kým jste spolupracoval?

Václav Kopta mi napsal nádherný text Být sám je hřích. Když jsem si poprvé přečetl název, pomyslel jsem si, aj to bude...! A ono bylo! Tak přesně vystihl mé pocity. Gabriela Osvaldová mi zase napsala takový pijácký text Moet et Chandon, který výborně vyvažuje ty smutnější a melancholické písně. Slovensky vtipně otextoval písničku Láska v Saint Jean Ľubomír Feldek. Na nahrávce zpívám i slavnou Mámu, kterou otextovala Jiřina Fikejzová.

Zvolili jste doprovod Symfonického orchestru Symphony Masters, který se s vaším hlasem krásně pojí. Ani v šansonech totiž nemůžete zapřít svůj hlasový fond, přes tože zpíváte jinou technikou. Kdo tohle aranžmá vymyslel?

Daniel Hádl, který pečlivě dbal na to, aby aranžmá odpovídalo žánru šansonu. To byla třeba první otázka Mira Žbirky, když jsem ho oslovil s prosbou natočit Jesennú lásku: „A jaké bude aranžmá? Doufám, že ne operní?!“

Cédéčko Mapa lásky má jeden primát: obsahuje vůbec první virtuální duet, který u Supraphonu vychází. Bylo těžké Hanu Hegerovou přesvědčit, aby dala souhlas k použití své starší nahrávky?

Nejprve jsem uvažoval, že šanson Mapa lásky nazpívám sám. Ale pak jsem si přece jen začal pohrávat s myšlenkou, jaké by to bylo krásné naše dva hlasy spojit. Věděl jsem, že Hanu Hegerovou už do studia nedostanu, a tak mě napadlo požádat Fera Feniče, našeho společného přítele, zda by Haně Hegerové netlumočil mou prosbu, jestli bych se nemohl připojit na nahrávce k jejímu hlasu. Fero Fenič mi za dva dny volal: „Pámbu s vámi, vzkazuje paní Hegerová.“

Nu a co vás vedlo k volbě dalších pěveckých partnerů?

Moc jsem chtěl natočit Žbirkovu Atlantídu. Ale spolupracovníci mi řekli: „Jestli cítíš, že je to tvoje srdeční záležitost, tak si ji natoč. Ale uvědom si, že ji kromě Žbirky už natočila spousta lidí.“ Já jsem si ale trval na svém... Až jednou jsem v taxíku zaslechl Jesennú lásku. Neslyšel jsem ji do té doby snad deset let. Oslovily mě krásná muzika i text. A já si řekl: „Tohle chci dělat!“ Spojil jsem se s Mirem Žbirkou, a on měl jen jedinou otázku - zda to neudělám operně. Nakonec byl spokojen, dokonce mě oslovil na turné.

Duet se Zlatou Adamovskou je také v něčem výjimečný...

Tu písničku nazpívali francouzská zpěvačka Dalida s Alanem Delonem. My jsme si ovšem jejich party vyměnili - já zpívám ten Dalidin a Zlata Delonův. Píseň přetextoval Martin Chodúr. Po natáčení jsme šli se Zlatou na oběd do restaurace a tam, přestože se leta letoucí nehraje, zněla tahle Parole, parole. To jsme oba ztuhli.

Říkáte, že jediná jistota na desce byla vaše žena Hana Zagorová...

Vůbec jsem si nedokázal představit, že by se mnou odmítla nahrávat. A volba písně byla také jasná: Sláva, je bál z repertoáru Maryly Rodowicz, kterou Hanka končí skoro každé vystoupení. A jí vrcholí i tohle CD.

Jednu píseň - Hymna lásky -věnujete Haně Zagorové. Proč?

Za těch dvacet sedm let, co jsme spolu, si to zaslouží. Byla velmi překvapená, protože ona tyhle věci moc nemá ráda. Mohli bychom vystupovat společně, ale neděláme to a jsme na to hodně pyšní. Každý děláme svou práci a „zpívá celá rodina“ u nás neplatí. Ani duetů nemáme mnoho. Tenhle na nové desce je teprve čtvrtý. Víte, kdysi jsem četl citát: „Miluj mě málo, ale dlouho.“ Člověk by chtěl to „hodně“, ale důležitější je „dlouho“.