Americký filmař v českých ateliérech
Vlastně je to „jen" love story: americký výtvarník a režisér animovaných filmů dostane od svého producenta nabídku využít pro nový snímek zručné (a levné) české animátory. Přijede do Prahy na deset dní - a zůstane šedesát let.
Ve studiu Bratři v triku se totiž zamiluje do mladé vedoucí výroby. Jednoduchý příběh, který Gene Deitchovi vystačil na knížku. Však také má o čem vyprávět, a činí to nekonformně, svižně a s vtipem.
Nadějný filmař z USA u nás získal trvalejší pracovní angažmá; usadil se tu Z lásky k Praze - jak nazval svou vzpomínkovou knížku - a hlavně kvůli vztahu k Zdence. Z politických i osobních důvodů s ním nemohla odjet do Států, měla v Praze rodiče a malého syna. Deitch se postupně stal součástí české kulturní scény, na jeho filmech spolupracovali naši lidé. Za snímek Munro dostal Oscara, další se proslavily jako zdařilá díla pro děti i dospělé. Natáčely se tu některé díly Pepka Námořníka, seriál Tom a Jerry, Obři (na dvacet let zakázaní, cenzoři v nich viděli kritiku sovětské invaze).
Autor se soustřeďuje na svůj a Zdenčin život, knížka je však zároveň barvitou kronikou dlouhých let komunistického Československa, situace v animovaném filmu a kultuře vůbec. S empatií a svébytným humorem črtá portréty osobností, s nimiž se pracovně nebo osobně setkával (Jiří Trnka, Adolf Born, Jiří Brdečka). Zvlášť působivě vykreslil obraz své ženy. Není divu, výtvarnice a produkční Zdenka Deitchová je důležitou osobností českého animovaného filmu, podílela se na tvorbě desítek titulů pro kina i televizi.
Deitch líčí závažné i marginální trable socialismu, k nimž se dobrovolně „odsoudil", zachycuje klíčové historické okamžiky země, atmosféru doby. Kouzlo jeho vyprávění spočívá i v tom, že se na události a reálie dívá sice „zvenčí", americkýma očima, ale zároveň s jímavou láskyplností. Nepřestal být Američanem, byt kritickým, nicméně vždy s uznáním hodnotí českou uměleckou tvorbu, zvláště animovaný film - mimochodem, možná by textu prospělo, kdyby mu věnoval trochu víc prostoru. Což je jediná podstatnější připomínka kjeho půvabným memoárům.
